VIDEO: Kometa pořádala třetí Hokejové dny

Od pondělí do středy měly mladé hokejové naděje pevně poskládaný program, který se skládal z každodenní porce dvou tréninků na ledě s jedním tréninkem na suchu. Na hráče dohlíželi trenéři Libor Zábranský, Jiří Horáček, Marek Moskal, Jiří Mífek, Vlastimil Kočí, Petr Hubáček starší, Martin Sedláček, Roman Meluzín, Vladimír Kříž a Miloš Náprstek.

Děti mezi tréninky samozřejmě odpočívaly a zajištěnu měly i stravu. Každý den začínal snídaní, po dopoledním tréninku a obědě následoval odpolední klid a další trénink. Kluci, kteří nebyli z Brna, měli po odpoledním tréninku zařízenou i večeři, po které často hrávali stolní tenis.

Součástí týdenního soustředění byl i čtvrteční odpolední výjezd do Pasohlávek, kde mladíci pilovali střelbu na umělé ploše. Své rady jim udílel například i vynikající střelec Roman Meluzín, jenž je novým trenérem staršího dorostu Komety. V horkém letním počasí přišla hokejistům vhod i koupel v bazénu.

Fotogalerie z Hokejových dnů 2012

Dny v Hokejových halách dětí a mládeže

Na otázky týkající se tréninků na Hokejových halách dětí a mládeže odpovídal hlavní trenér šesté třídy a asistent Libora Zábranského u osmáků Marek Moskal (foto vpravo).

Jakým směrem byly tréninky na ledě zaměřeny?
Na individuální činnosti jednotlivce, bruslení. Každé stanoviště bylo zaměřeno na bowdeny, hrany, překládání, přešlapování. První den jsme se zaměřili na hrany, protože kluci nebyli měsíc na bruslích. Další dny už jsme přidávali kotouče, dělaly se technické dovednosti. Abychom tréninky klukům zpestřili, odpoledne jsme zaměřili herně. Hráli jsme na malém prostoru, dva na dva, tři na tři.

Na Hokejových dnech byli téměř jen komeťáci. Jste s tím spokojeni?
Jsme rádi, že chodí kluci z oddílu, protože je to pro ně před začátkem sezóny určité plus. Dobře vymyšlený byl termín, protože na to navazují první tréninky sportovních tříd. Určitě se ale nebráníme, aby přijeli i kluci z okolních klubů.

Budou mít hokejisté, kteří byli na Hokejových dnech, proti ostatním výhodu?
Bereme to spíš tak, že se zdokonalili ve věcech, které jsou potřeba zdokonalovat neustále. Pokud byl někdo na ledě o trošku dříve, samozřejmě výhodu získá, ale pokud se bavíme o hráčích, kteří jsou na stejné úrovni, tak u nich se to během čtrnácti dnů srovná.

Jak jste rozdělili kluky podle věku?
I na Hokejových víkendech se kluky snažíme dělit podle ročníků narození. I když na stanovištích pracuje sám za sebe, výkonnostně je dobré, že se mohou jeden na druhého dívat a když jednomu trenér něco říká, může si z toho i druhý něco vzít. Někdy kluci vidí chybu u kamaráda a snaží se ji sami o sobě odstranit.

Hokejové dny se pořádaly již potřetí. Vycházeli jste při skladbě tréninků ze zkušeností z předchozích kurzů?
Nová cvičení, která vymýšlíme, dáváme dohromady, přicházejí neustále. Samozřejmě jsou cvičení, která opakujeme, ale neustále vkládáme nové prvky, aby byli kluci i rodiče spokojení. Zaměřujeme se na jiné cviky. Vše se odvíjí od bruslení, na což se nabaluje všechno ostatní.

I když hráčů z jiných oddílů nebylo mnoho, viděl jste mezi nimi a komeťáky rozdíly v bruslení?
Rozdíl je vidět zcela jistě. Ať už se bavíme o osmácích nebo sedmácích. Výuce bruslení se věnujeme více než v jiných oddílech. Vycházím z toho, co jsem měl možnost vidět. Samozřejmě nemůžu mluvit za všechny oddíly. Když si vezmu oblast kolem Brna, nebo i kluky ze Zlína, věnujeme se žákovským kategoriím více. Děláme bruslařské abecedy plus další věci, takže výsledný rozdíl vidět je. Musím ale také připomenout, že tu máme kluky, kteří chodí na Hokejové víkendy častěji. I tak v klubu máme minimálně jednou dvakrát týdně bruslařské tréninky.

Jak kluci náročné dávky tréninků vzali?
Pokud se bavíme o starších klucích, jezdí na soustředění, takže jsou zvyklí. Navíc většina kluků spávala doma, kousek od stadionu spali jen kluci, kteří byli z daleka. Starší kluci jsou na to zvyklí, mladším je to jedno, protože jsou celý den jako z gumy. Zvládali to v pohodě.

Pozorovali jste v průběhu týdne známky únavy?
Uprostřed týdne jsme ji trošku pozorovali. Právě proto jsme ale měli uvolněnější program. Středa byla volnější. Místo odpolední suché přípravy šli hráči na bowling. Ve čtvrtek, kdy byli pro změnu nastartovanější, odjeli do Pasohlávek. Pátek byl navíc zkrácený. Naplánovali jsme program tak, aby jej kluci bez problémů zvládli.

Jaký měli jídelníček?
Hned po dopolední fázi měli kluci dvě a půl hodiny volno na odpočinek a hned museli jít na druhou fázi, takže jsme tomu museli přizpůsobit i stravu. Byly tam klasicky těstoviny, rýže a tak dále. Nachystali jsme to tak, aby hráči celodenní program zvládli.

Bavili jste se na konci s rodiči?
Kluci, kteří na Hokejových dnech byli, už většinou byli alespoň na Hokejových víkendech, takže to měli zažité. Byli spokojení. Navíc kdyby spokojení nebyli, asi by tam kluky znova nedávali. Všechno klapalo, jak mělo.

Jeden den v Pasohlávkách

Dlouhé tréninky na ledě doplnil ve čtvrtek střelecký výcvik, za kterým se kluci stěhovali autobusem jižně do 40 km vzdálených Pasohlávek, kde má Kometa své střelecké středisko. Na pár otázek ohledně střeleckého tréninku odpověděl hlavní trenér sedmé třídy Komety a asistent páté v jedné osobně Jiří Mífek. Díky jeho zpovědi se můžete dozvědět, co kluci ve speciálním výcvikovém středisku trénovali.

Co dělá klukům při střelbě největší problémy?
Jednoznačně technika, správné provedení pohybu a práce s těžištěm u střely. Leváci by měli střílet správně z pravé nohy a naopak. Hráči ve starších kategoriích, kde v zápasech rozhoduje rychlost zakončení, používají i střelu z druhé nohy. Při střele se musí celé tělo pohybovat dopředu a noha, na které nestojíte, vás vyvažuje. Ve chvíli, kdy se klukům podaří „prolomit“ špatné návyky a udělat jeden pokus správně, jsou schopni střílet lépe.

Dá se říct, že i po jednom odpoledni v Pasohlávkách jde vidět pokrok?
Určitě ano. Je velký rozdíl mezi hráči, kteří střelnici v Pasohlávkách navštěvují pravidelně a těmi, kteří na ní ještě nikdy nebyli. Musí se dbát, aby se hráči neustále opravovali, musí se jim říkat, co dělají špatně. Někteří mají špatné návyky.

Učíte kluky ukázkami, nebo k nim přistupujete na tělo a přesně s nimi „hýbete“?
Jak kdy. Záleží na šikovnosti a vnímavosti hráče, jak je schopný přenést to, co vidí do svého pohybu. Některým stačí ukázka, k jiným si musíme stoupnout a vést je.

Jaké typy střel jste na střelnici v Pasohlávkách trénovali?
Měli jsme jedno stanoviště na techniku bekhendu, jedno na techniku forhendu, dvě stanoviště byly na přesnost střelby. Měli jsme i střelbu ze stahovačky a z přihrávky, kdy si kluci přihrávali o speciální pomůcku.

Roman Meluzín byl na stanovišti pro přesnost střelby. Bylo nejdůležitější, aby kluci stříleli nahoru?
Hráči to mají nejraději, vůbec všichni hokejisté, protože vypadá pěkně, když se trefíte pod „víko“. My jsme je ale nutili střílet i nízko, hledat místa nad ledem. Co se týče přesnosti, v tréninku i hře se stává, že kluci jedou na branku a soustředí se jen na puk, ale při zakončení se nepodívají, kam by chtěli střílet. Nesledují, co dělá gólman, proto jsme zařadili i tento trénink.

Co je na střelnici v Pasohlávkách výjimečného?
Je na ní pět stanovišť a jedno je pokryto umělým ledem, kde se dá střílet i z bruslí. Navíc jsou všechny plochy zastřešené, takže ani špatné počasí nevadí. Zdejší areál je rozlehlejší a umožňuje hraní fotbalu, skákání na trampolíně a tak dále. Nevím o tom, že by ve vzdálenějším okolí něco podobného jiný hokejový klub v tomto rozsahu pořádal.