Do souboje proti Strakonicím jste nastoupili velmi vyrovnaně. V čem tkvěl problém dvou inkasovaných branek?
Byli jsme docela uspokojení výhrou nad Litvínovem a soupeře jsme hloupě podcenili. Navíc jsme v těch smolných přesilovkách hrubě chybovali, z čehož soupeř následně vytěžil dvě gólové akce.
V desáté minutě jsi propálil horní růžek a mohlo být vyrovnáno. Sudí však branku neuznali…
Je to tak, nakonec byl odpískán útočící hráč v brankovišti. Taková situace zamrzí, ale to je prostě hokej.
Nakonec ses přece jen dočkal a gólové konto jsi otevřel v úvodu druhé třetiny. Jak bys celou situaci popsal?
Ta akce byla hodně rychlá. Za gólovku můžu vděčit Kubovi Konečnému, který mi to parádně poslal. Pak už jsem to neměl moc těžké a naštěstí z toho bylo snížení.
Byl to právě tento moment, který vás dokázal opět nakopnout a vrátit do zápasu?
Jasně. V tu chvíli jsme věděli, že to dokážeme. Následně jsme dokázali vyrovnat, což Strakonice prakticky zlomilo. Od té doby jsme měli v zápase navrch a hlídali jsme si, abychom zbytečně nechybovali.
V pětačtyřicáté minutě jsi přidal svou druhou přesnou trefu. Mrzí tě, že to nebyl vlivem první neuznané branky hattrick?
Ani ne. Důležité je, že jsme dokázali vývoj zápasu otočit a nakonec berem skvělé tři body. Hokej je především kolektivní hra a na nějakých statistikách člověk moc lpět nesmí.
Čtvrtek nabídne souboj s asi nejtěžším soupeřem a výhra by mohla znamenat velký úspěch…
Je to tak. Musíme se na Liberec připravit, dobře se vyspat. V zápase bude důležité nezmatkovat a zachovat si svoji hru, jen to je cesta k úspěchu.