Co se vlastně v souboji s Jiřím Cetkovským stalo? Nebo jak vznikl?
Vyjížděl jsem zpoza brány a neviděl jsem, komu rozehrát. Na poslední chvíli jsem zahlédl Honzu Hrušku na středu, tak jsem nahrál. Bohužel, když jsem přihrával, vlítnul do mě a už jsem se nestihl zapřít. Také do tak dopadlo.
Hned jste věděl, že je zle?
Člověk už cítí, že je něco jinak. Poznáte, jestli je to prkotina nebo ne. Když jsem přišel do kabiny, bylo jasno…
Zlobíte se na Jiřího Cetkovského? Máte mu zranění za zlé?
Za zlé určitě ne. Je to hokej. Bohužel se to stalo. Když jsem si to zpětně promítal, říkal jsem si, že jsem mohl zůstat stát za bránou. Také by se nic nestalo. Ale chtěl jsem rozehrát, což se podařilo. Bohužel jsem dopadl, jak jsem dopadl.
Máte skvěle rozjetou sezónu nejen v extralize, ale i v národním týmu. Zranění zřejmě přišlo v těžce nevhodnou dobu.
Každé zranění je nepříjemné. Určitě přišlo nevhod. Štve mě, že oslabuji tým, ale věřím, že rekonvalescence bude rychlá a ještě extraligové boje stihnu.
Vše se seběhlo v pátek třináctého. Nabude nyní ve vašich očích tento den nový význam? Bude věřit povídačkám o tomto dni?
Říkali mi o tom až rodiče. Já sám si to ani neuvědomil. Nevím, nikdy jsem na to nevěřil a nikdy nebudu. Asi to byla shoda náhod, že to vyšlo zrovna na tento den.
Jaké jsou vyhlídky do budoucna? Jak dlouho budete mimo hokejové dění?
Zatím je plán, že bych se měl pátý, šestý týden začít rozhýbávat a pomalu se zapojit do přípravy. Všechno jsem konzultoval s profíky a nyní musím zranění uklidnit. Jakmile to půjde, budu cvičit alespoň určité části těla, aby neochablo svalstvo, aby si pomalu začalo zvykat na zátěž. Hledáme možnosti, jak léčbu naplánovat, aby byla co nejrychlejší. Chci být po šesti týdnech na ledě, nedávám si jiné cíle.
Jak budete zápasy Komety sledovat?
Hlavně se chci zastavit za klukama a pozdravit je. Dnes se podívám na zápas nebo alespoň na začátek. Abych řekl pravdu, nedělá mi moc dobře, když vidím kluky, jak řádí na ledě a já ležím na posteli jako lazar. To je strašné. Raději se podívám jen na výsledky.
Volali vám spoluhráči po zranění a dotazovali se, jak jste na tom?
Mluvil jsem s hodně lidmi. Ať už to byly kluci z týmu, kamarádi nebo známí. Jsem strašně rád, že se jich tolik ozvalo. Podpora byla velká, což mi dodává sílu, abych se co nejrychleji vrátil.