Tradiční turnaj hráčů do osmnácti let, který roky hostily Břeclav a Piešťany, resp. Bratislava, se letos stěhuje za Atlantik. Už dřív bylo oznámeno, že Memoriál Ivana Hlinky bude v sudých letech 2018, 2020 a 2022 hostit Kanada, v lichých pak společně pořadatelé z Česka a Slovenska. Začátkem srpna budou hostitelskými městy Edmonton a Red Deer.
Honzo, máte za sebou dva přípravné zápasy se Švýcarskem, které jste zvládli s bravurou. Jak jste viděl dvě vysoká vítězství?
V prvním zápase se nám podařilo na soupeře slušně vlétnout. Dali jsme rychlé góly z přesilovek. Celý duel jsme drželi systém, který jsme si řekli. Druhý zápas se nám podařilo prakticky to stejné, co v prvním zapase. Od druhé třetiny byla vidět možná menší únava, ale opět se nám podařilo hrát náš systém a soupeře jsme už k ničemu nepustili.
Prakticky celé prázdniny trávíte na ledě, navíc v reprezentačním výběru. Co pro vás účast v národním týmu znamená?
Účast v nároďáku pro mě vždycky znamená moc. Jsem rád za každou nominaci, potkám se znovu s klukama, hraju proti nejlepším hráčům našeho ročníku. Je to skvělý zážitek.
Jak osobně berete prestižní turnaj Hlinka Gretzky Cup, který se letos hraje v Kanadě? Jedete do zámoří vůbec poprvé?
Je to jeden ze dvou velkých turnajů sezóny, takže to beru jako velkou výzvu, strašně moc se těším. V zámoří jsem už párkrát byl, třeba loni na WHC s reprezentaci U17.
Několik let se hrálo v Břeclavi, kde českému týmu velmi dařilo. Sledoval jste výsledky vašich starších kamaradů?
Samozřejmě, jezdil jsem se každý rok dívat, abych se něco přiučil a odkoukal. Doufám, že navážeme na výsledky našich předchůdců.
Cítíte větší zodpovědnost v tom smyslu, že čeští hokejisté během dvou let na tomto turnaji vybojovali finále? Budete se chtít znovu poprat o medaile?
Odpovědnost určitě bude. Samozřejmě budeme chtít dojít co nejdál. Čeká na nás hodně těžká skupina, máme Finsko, Rusko a Ameriku. Musíme se dobře připravit. Hned po našem příjezdu nás čeká příprava s Kanadou.
V průběhu srpna oslavíte sedmnácté narozeniny, ovšem za tu dobu jste stihl celkem slušné věci. Zahrál jste si seniorskou extraligu, nakoukl do Ligy mistrů, s juniorkou vyhrál titul a pravidelně reprezentujete v mládežnických kategorií. To je slušný výčet úspěchů, co říkáte?
Jsem strašně rád za uplynulou sezónu. Samozřejmě nechci usnout na vavřínech, musím dál makat. Stále mám celou kariéru před sebou.
A ještě další perlička. Svou premiéru v extralize dospělých jste si v dresu Komety odbyl 13. října 2017 proti Olomouci. To vám bylo sotva čerstvých šestnáct. Stal jste tak nejmladším hráčem, který kdy nastoupil v české nejvyšší soutěži dresu Komety. To se asi hezky poslouchá. Co to pro vás znamená?
Abych řekl pravdu, byl jsem z toho překvapený. Musím poděkovat trenérům, že mi dali důvěru, ale jak říkám, ještě mám spoustu věcí před sebou.
Letní přípravu jste trávil s áčkem Komety? Jaké to bylo trénovat se staršími zkušenějšími hráči?
Byli jsme rozděleni na dvě skupiny, mladí a starší. Bylo to pro mě zase něco nového. Je to jiné, než trénovat s klukama stejně starými. Snažil jsem se makat co nejlépe, abych se mohl ostatním vyrovnat.
Hodně vám kondiční trenér Miloš Peca nakládal?
Dá se říct, že ano (smích).
V pátek odlétáte do zámoří, co vás ještě do té doby čeká?
Ve středu máme sraz v Příbrami, kde nás čekají tréninky na ledě. To samé platí pro čtvrtek. V pátek nás čeká odlet z pražského letiště do Toronta a následně Edmontonu.