Konec roku je vždy důvodem k bilancování. V porovnání s loňskem asi můžete být se situací klubu spokojen, že?
Když se podívám na loňskou sezonu, tak je to opravdu nebe a dudy. Na druhou stranu je třeba zdůraznit, že nadále zůstáváme nohama na zemi. Může se stát cokoliv, přijde pár proher a to postavení se změní. Očekávání lidí tu je obrovské, proto zůstáváme skromní.
Letošní ročník nabízí několik specifických momentů. Na výjezdy na Slavii jsme si už zvykli, novinkou nicméně je zápas pod širým nebem v Pardubicích, což je to první, co vás čeká v novém roce. Jak se na něj těšíte?
Těší nás, že se tohoto zápasu můžeme zúčastnit, o to víc, že jsem tam působil a prostředí znám. Pardubice mají výborné publikum, samozřejmě hned po Brnu.
Dostala se k vám ta informace ještě předtím, než probleskla médii?
Dopředu ne, nicméně to vyplynulo z logiky věci. Ten předpoklad, že za námi lidi dojedou, rozhodl v náš prospěch. Uspořádání akce je jistě náročná věc, takže to takto dávalo smysl.
Plynou z tohoto zápasu pro vás i nějaké povinnosti?
Ne, je to v podstatě normální extraligový zápas, pořadatelé jsou Pardubice a nám zůstaly ty příjemné starosti. Sehnat starou gardu, vymyslet, jaké dresy hráči obléknou. Veškerá tíha organizace leží na pardubickém managementu.
Pardubice jsme tedy probrali, ale co Slavia? Jak si vysvětlujete to, že na zápasy s ní jede masa fanoušků, zatímco na Spartu jen zlomek? Je to jen halou?
Hala v tom určitě hraje velkou roli, co si budeme povídat, je krásná, oproti tomu Sparta hraje ve starší, nejsou tam asi takové podmínky, nevím. Dále mi přijde, že hokejová Slavia fanoušky Brna dráždí více než Sparta. Je v tom určitě i patriotismus, možná spíše už moravský než brněnský, protože spousta lidí, co se na Rondo nedostane, na Slavii vstupenku v pohodě koupí. Určitě hraje roli i touha ukázat jim, že ty peníze jim dovezeme. Nás samozřejmě mrzelo, když Slavia vstupné zvedla, ale nemohli jsme s tím nic udělat, ačkoliv mi přišla řada mailů, proč se do toho nějak nevložím. Ale jak? Zdražit jim vstupné také? To se nakonec obrátí proti nám, protože ty vstupenky za dražší cenu stejně koupí Brňané, když hostů plný sektor nepřijede.
Pojďme nyní k běžnějším záležitostem. Spoustu fanoušků by zajímalo, jak vypadá takový normální den majitele klubu, jakým je brněnská Kometa.
Běžný den začíná v osm v kanceláři, případně na cestách po partnerech a jednáních. Od tří hodin odpoledne až do večera pak jsem na halách, kde trénujeme děti a věnujeme se mládeži.
Je problém při běžném sezonním pracovním vytížení stíhat venkovní zápasy?
Abych se přiznal, letos jsem poprvé některé vynechal. I naši kluci už hrají soutěž, takže najít si čas třeba na cestu do Litvínova nebylo možné.
Vaši svěřenci o posledním předvánočním víkendu dobyli E.on Cup, a to dokonce za mohutné podpory fanoušků. Co jste na to říkal?
Copak já, hlavně děti měly neskutečný zážitek. Udělalo nám to radost. Jim už to nikdo nevezme, byl to pro ně takový vánoční dárek, když za nimi dorazili kluci s bubny a podporovali je.
Hokejová liga mimochodem nezná vánoční pauzu, což je oproti první lize změna. Najdete si letos čas na vánoční pohodu?
Je to běžný hokejový život, takže se s tím nějak vyrovnáme. Že bych kvůli hokeji přišel o pohádky a pohodu doma, to rozhodně ne. Sezona je prostě v polovině, jede dál a nezastavuje se.
Jednu nedávnou pauzu má soutěž za sebou. Sledoval jste výkony hráčů Komety v národním dresu?
Budu upřímný, neviděl jsem ani jeden zápas. O víkendu jsme měli zmíněný E.on Cup, byli jsme od rána do večera na halách, a čtvrteční zápas jsem taky strávil na ledě.
Nicméně předpokládám, že chvála na adresu Marka Kvapila vám utajena nezůstala. Co říkáte na jeho formu?
Já jsem hlavně rád, že tu s námi Marek je. Hokej jsem hrál, vím, jak je těžké udržet si formu na vrcholové úrovni a mít stabilně vysokou výkonnost. Ze srdce mu přeju, aby mu vydržela co nejdéle.
Neustále se vracíme k mládeži. Povězte, co musí dobrý trenér mládeže mít, bez čeho se neobejde?
Těch vlastností je asi víc, liší se trenér od trenéra. Důležitý je zejména praktický nadhled, respekt od rodičů. Nesmíte si prostě do práce nechat mluvit, nesmíte se dostávat pod tlak. Pokud si rodiče pustíte k tělu, vysvětlujete nominace, icetime dětí a podobně, je to špatně. Kdo tomuhle tlaku nezvládne čelit, nemůže to dělat.
K tomu asi později přistupují i agenti…
To je dáno dobou. K úrovni některých agentů se raději ani vyjadřovat nebudu.
Jak osobně vnímáte problém, když hokejisté opouští republiku v mladém věku, aby se mnohdy „zakopali“ a přechod na zámořský hokej nezvládli?
Víte, možná se mnou teď hodně hráčů nebude souhlasit, ale já měl vždycky sen hrát NHL. Je to nejlepší liga světa, ta meta mne táhla dál a většinu, drtivou většinu ostatních také. Pro děti by ta meta měla být stejná, NHL je pořád nejkvalitnější liga na světě.
To ano, ale dřív bývalo zvykem se nejprve vyhrát a do zámoří jít už jako v podstatě hotový hráč. I vy jste prošel nejprve extraligou a reprezentací.
Máte pravdu, ale zeptám se vás – jde to v současné době? V systému soutěží, jaký tu máme? Dostávají mladí prostor? Bohužel moc ne. Podívejte se, pár týmů se třepe o udržení, v první lize zase o postup. To vám mladí neuhrají, postavíte to spíš na zkušenostech. Těch šancí pro mladé momentálně mnoho není.
Řešením může být nechat mladé hráče hrát v první lize v rámci hostování, jako to praktikuje i Kometa?
Pro kluky a jejich hokejový růst je to dobré, o tom není sporu. My ale ani s jedním nemáme smlouvu na deset let, takže se klidně může stát, že tu za rok nebude.
A to platí i v případě mladíků, kdy častokrát klubu zbydou prázdné ruce a hráč je pryč.
To je spíše otázka na IIHF, podobný problém má celá Evropa, je to tak zavedené. Jako příklad uvedu Tomáše Vincoura. Dlouho tu hrál, od útlých let, teď podepsal smlouvu v Dallasu a my nedostali ani dolar, protože mezi NHL a Evropou není žádná smlouva. A proč by vlastně Tomáš neodešel, že. Co jsme mu my mohli nabídnout? Boj o postup, to vám mladí neuhrají. A loni? To asi taky nebylo úplně to pravé. Myslím, že zvolil pro cestu za svým snem tu nejlepší možnou formu. Kdybychom tehdy byli stabilizovaní jako například Pardubice a byl tu takový talent, jakože nějaké určitě máme, tak by byla možnost ho zabudovat. To se každopádně musí dělat s rozumem.
Podobným talentem by mohl být mladý Adam Zbořil.
Přiznám se, že jsem letos chvilku pomáhal i u juniorky a speciálně Adama jsem hrozně chtěl vidět. Osobně mne vůbec nezklamal, potřebuje ale čas, nesmíme nic uspěchat. Máme takovou dohodu s jeho tatínkem, že do pár let, pokud nesestoupí z cesty, bude hrát stabilně extraligu a pak, pokud bude možnost, půjde pryč.
Obecně je s mládeží u nás řada palčivých problémů. Mají podle vás řešení?
Víte, on málokdo mimo mládežnický hokej vůbec ví, jak je to pro klub nákladné. Budu mluvit jen o Kometě, respektive o naší větvi Kometa Group. Tam se pohybujeme na 18 milionech za sezonu a tři čtvrtiny toho musí zajistit klub. I rodičům se to samozřejmě prodraží. Ta vize, že my si vychováváme hráče pro áčko a pak je zpeněžíme, je nesmysl. Než je zapracujete, trvá to dlouho, mezitím se vám po kvalitních hráčích vrhnou agenti, zpětně vám to nikdo nezaplatí. Dnes je nejlepší koupit tři mladé hráče, nechat je na rok dva v první lize a pak si je vzít zpátky. Když jsme mluvili o tom Adamovi, nikdo si za pár let neuvědomí, kolik nás jeho výchova stála.
A možné scénáře pro budoucnost?
Upřímně z toho nemám dobrý pocit. Nelíbí se mi snaha rodičů zasahovat do růstu hokejisty, když kolikrát ani v životě nestáli na bruslích. Špatný je systém soutěží, který se navíc pořád mění, loni například došlo ke změnám i během sezony juniorů. Předloni se řeklo, že se pojede na ročníky, dva roky se pro to vše dělalo a pak se zjistilo to, co jsme my trenéři říkali pořád – že se ty ročníky prostě nenaplní. Teď jsem se dočetl, že se chce prosadit zákaz přestupů do 14 let. Jak k tomu přijde kluk z Boskovic, kde – při vší úctě – mu asi nezajistí optimální podmínky pro kvalitativní růst? To ho ten rodič raději na hokej vůbec nedá. Je to postavené na hlavu a za současný stav si podle mého může český hokej sám.
Vidíte naději ve změnách, které se snaží rozjet Slavomír Lener?
To ukáže čas, v soudech jsem opatrný. Měl by se hlavně ustálit systém soutěží, důležité je také vnímat problematiku klubů a trenérů. To vám z kanceláře nikdo rozhodnout nemůže.
Když se vrátíme k veselejším věcem – co pro vás bylo nejlepším zážitkem kalendářního roku 2010?
Asi ta satisfakce, když jsme nejprve měli 28 bodů ztrátu na Mladou Boleslav a pak jsme se na konci podívali na tabulku. Myslím, že tím je řečeno vše (úsměv).
A celkový život? Kde se vám třeba nejlépe hrálo a žilo?
Každá štace mi dala něco, asi nejde vyzdvihnout Vsetín nad Pardubice, Pardubice nad Budějovice a to vše srovnat s NHL. Jsem rád, že jsem byl tam, kde jsem byl, svým způsobem všechno bylo perfektní. Víte, i to angažmá na Spartě, kde jsem byl dlouho zraněný… Prostě to takhle mělo být. Beru to pozitivně, všude mi to něco dalo.
Vybavíte si některé zápasy, které vám ve vzpomínkách ční?
Určitě první zápas v NHL. Nastoupili jsme proti Rangers, poprvé skočím na led a proti nám stojí Gretzky. Na to se samozřejmě zapomenout nedá. Po návratu pak byl dobrý zisk titulu se Vsetínem, i s následnými oslavami, na ty se taky zapomenout nedá, navzdory tomu, že byly velmi bouřlivé (úsměv). Pak první zápas po zranění, nakonec jsme se dostali s Pardubicemi až do finále a snad jsem jim tu důvěru nějak splatil.
V NHL jste byl v době, kdy za St. Louis žádný další Čech nehrál?
Ne, byli tam jen Slováci. Ale na farmě jsem se potkal s Radimem Bičánkem, Ottawa ji tehdy měla se St. Louis napůl. Já se od té doby změnil hodně, Radim vůbec (úsměv).
Dalším milníkem byl i gól v reprezentaci, ten si také jistě vybavíte.
Úplně jistě ne, ale myslím, že to bylo proti Kanadě na Švédských hrách.
Přesně tak. A abychom měli statistický výčet kompletní, jste ještě autorem nejtvrdší střely v Zápase hvězd.
Ano, to byl ten úplně první v roce 1996. Tehdy se to už měřilo radarem, další roky s tím pak byly nějaké zmatky. Obecně už ten zápas pak tolik netáhl.
A není škoda, že se od té myšlenky úplně upustilo? Při dobré pořadatelské práci by sipodle mého lidi cestu na stadion mohli najít.
Já myslím, že ne. Lidi to tolik nezajímá, nemá to takovou tradici. Samozřejmě nevím, proč to postupně upadalo, první ročník přijeli všichni pozvaní, mělo to prestiž, hodně se o to postaral i Robert Záruba. Pak to šlo dolů. Je jasné, že kdyby se to hrálo třeba teď v Brně, tak se lidé na Marka Kvapila s Petrem Hubáčkem dojdou podívat, ale obecně – nevím.
Nemáte v koutku duše tajný sen v podobě uspořádání turnaje Euro Hockey Tour v Brně?
Bylo by to hezké, ale k tomu musí být nastaveny podmínky a ty zatím nesplňujeme. Nemám na mysli halu, spíše různé smluvní vztahy a podobně, které svaz musí dodržovat.
Hokej jste hrával v době dozrávání zlaté generace hráčů, ti se teď postupně do ligy vrací a často končí jako funkcionáři u mateřských klubů. Kvitujete to? Koneckonců i vy jste podobnou cestou šel.
Je samozřejmé, že když Robert Reichel zůstane v organizaci Litvínova a postaví se třeba na střídačku, tak je to pro klub skvělé. Je to určitě dobře. Na druhou stranu si myslím, že hráči ze zlaté generace by měli dostat větší prostor mluvit do hokejového dění jako celku. Z pozice klubu neovlivníte skoro nic.
Myslíte například omlazení vedení svazu, kterým hýbe řada kauz, a dosazení bývalých hokejistů?
To zase ne, aby to nevyznělo, že nějak brojím proti svazu – k tomu je třeba i manažerská praxe a ti hráči tolik zkušeností ještě nemají. Obecně se jinak nechci moc vyjadřovat ke všem těm kauzám, které se propírají v médiích. Můj názor je, že tam v první řadě vázla komunikace.
Když jsme u těch médií – dokážete se při jejich četbě rozčílit, například nad nějakým výmyslem?
Abych byl upřímný, v tom našem regionu se to až na výjimky nestalo. Jsou tu korektní sportovní novináři. Zastávám teorii, že když říkáte pravdu, tak vás noviny ještě podpoří. Ukázalo se to v praxi v minulosti několikrát, stačí zmínit kauzu návrhu na konkurz. Všichni věděli, kdo za tím stojí, a nakonec se toho média ani nechytla tak, jak iniciátoři doufali. Jestli mi něco vadilo, tak letošní články o bohaté Kometě. To nám dost znesnadnilo různá jednání. Celkově bych to rád uvedl na pravou míru, náš rozpočet je průměrný a je naivní si myslet, že neřešíme problémy jako ostatní. Dnes můžete mít plný šanon smluv o reklamě, o sponzorských příspěvcích a podobně, ale to vám nezaručí, že peníze přistanou na účtě. Hokej u nás v Evropě je věčný boj o finance, každý rok má někdo větší či menší problémy. Kdysi jsem si myslel, že postupem do extraligy tohle pomine, ale mýlil jsem se.
Když se na konci roku 2010 ohlédnete, co vše má Kometa za sebou, cítíte hrdost?
Zatím ještě ne. Pořád řešíme problémy, pořád máme starosti. Samozřejmě za dílčí úspěchy, jako například ta víkendová výhra kluků, jsem rád. Ale to nás starostí nezbaví. Nejlepší odměnou zatím je to, když máme vyprodaný barák. To znamená, že to má nějaký smysl, že lidé v Brně mají hokej pořád rádi, jako vždycky měli. I když na tom Kometa byla špatně, sledovali ji, ptali se, co bude. Na hokej jezdili třeba do Znojma, protože po něm měli hlad, chtěli vidět Pateru, Dopitu a Reichela. Hokej tu má tradici.
Jeden vysněný cíl ale máte, že?
Ve sportu se plánovat nedá, ale ano, nechal jsem se již několikrát slyšet, že mým snem a vrcholem práce by byl titul. Jestli za rok nebo za patnáct let, budu šťastný tak jako tak. Stále opakuji, že Kometa byla před Zábranským a bude i po něm, jen mám momentálně tu čest slavný klub vést.
Dáváte si do nového roku nějaké osobní předsevzetí?
To od jisté doby nedělám, těžko se to dodržuje. Nekouřím, takže tohle obligátní odpadá. Že bych si upíral pivo, takhle se týrat nemusím. A tak dále. Nechtěl bych se pouštět do nějakých klišé, kterých je tu okolo nás hodně (ukazuje na řadu „péefek“ na stole – pozn. red.). Zdraví, štěstí, to je automatické někomu přát. Navíc bych si k tomu popřál trochu patriotismu a soudržnosti v brněnském sportu jako celku.
Díky za rozhovor!