Vladimír Svačina o své produktivitě a roli v týmu. V čem má podle něj Kometa výhodu oproti ostatním týmům?

Vláďo, právě máte před tréninkem v posilovně. Je probíhající reprezentační pauza hodně o posilování?
Je to hodně svižné, dost posilovny i ledu. Na jednu stranu potřebujeme dobře odpočinout, ale také samozřejmě nabrat sílu do dalších bojů. Je to o bruslení a rovnovážných stavech. V tuhle chvíli bych řekl, že už jsme všichni trochu v únavě, ale čeká nás ještě poslední trénink a pak máme volno, ať se z toho dostaneme.

Kometa odehrála šestnáct zápasů, vy osobně jste naskočil do šesti z nich. Můžete se ohlídnout za tím, jak náročná byla adaptace na extraligové tempo?
Myslím, že první zápas byl docela křest ohněm v tom smyslu, že šlo zrovna o Plzeň. To pro mě byl jednoznačně nejtěžší zápas. Naskočit do něj po utkáních v první lize, bránit Guliho a další, to nebylo nic příjemného. Od té doby bych řekl, že to není špatné.

Začal jste ve čtvrté formaci, ale pravidelně naskakujete i do druhé pětky. Icetime, který byl na začátku šest minut, činil v posledních duelech přes dvanáct. Cítíte stále větší důvěru od trenérů?
To, co jsme si na začátku mého angažmá v Kometě řekli s panem Fialou, platí do posledního slova. Důvěru od něj cítím stále stejnou. Předem mi bylo řečeno, kde a na co se mnou trenéři počítají, a to se plní. Účelem je mít čtyři konkurenceschopné pětky, proto jsem ve čtvrté formaci, abychom k mladým klukům přidali i nějakou zkušenost. Zároveň mám počítat s možností, že budu během utkání posunutý k Plekymu.

Jedna ze střel Vladimíra Svačiny, která skončila gólem. Foto: Roman Kantor.

Což zafungovalo v posledním zápase se Spartou, kdy jste se s Tomášem Plekancem postarali o tři branky. Po nepovedeném závěru utkání jste však odjeli z Prahy s prázdnou. Jak toto utkání zpětně hodnotíte?
Povedlo se nám dát branky, souhra zafungovala, ale na konci jsme byli ti smutní bohužel my. Pro nezaujatého diváka to musel být krásný zápas, líbivý hokej, perfektní atmosféra. I když to z našeho pohledu kazí ten špatný konec, řekl bych, že kvůli takovým zápasům lidi chodí na hokej. Jednou jsme dole, když se tímto způsobem prohraje, ale věřím, že některý ze zápasů takhle otočíme a budeme šťastnější naopak my.

Co se týče osobních statistik, máte ze šesti utkání šest kanadských bodů za čtyři branky a dvě asistence. Jste se svou produktivitou spokojený?
Paradoxně bych řekl, že mi v tomhle pomohla Poruba. Byl jsem hodně na ledě, dostal jsem důvěru, které jsem například v Třinci tolik neměl. Vyhrál jsem se tam a získal jsem větší jistotu na puku. Do Komety jsem nastupoval s tím, že chci být nápomocný týmu jakýmkoliv způsobem. Ať už bodově nebo herně. Jsem samozřejmě strašně moc rád za to, že tam nějaké góly napadaly, ale bylo to i v zápasech, kdy nám to jako týmu bodově nevyšlo. To je kaňka, protože kdyby ty góly pomohly k zisku bodů, je to úplně o něčem jiném.

Po reprezentační pauze vás čeká během deseti dnů pět utkání. Vyhovuje vám častější zápasová zátěž?
Předpokládám, že je to kvůli další repre pauze, která je v prosinci. Nejspíš proto to od příštího týdne bude dost nahuštěné. Abych řekl pravdu, je mi to docela jedno. Moc to neřeším. Ale musím říct, že Kometa má jednu obrovskou výhodu, a to v logistice. Jsme tak nějak v půlce republiky a autobusem je to všude kousek. Když jsme hráli v Třinci obden, bylo to cestování šílené. Jet sedm hodin na zápas, sedm zpátky a hrát pak další utkání, nic příjemného. V tomhle si myslím, že máme v Brně velkou výhodu a ušetří to hodně sil.

Překvapuje vás něčím tabulka? Na obou koncích to vypadá hodně vyrovnaně.
Nedá se říct, že by mě vyloženě něčím překvapila. Všeobecně se ví, že je extraliga vyrovnaná soutěž, kdy každý může vyhrát s každým, tak to prostě je. Já jsem každopádně rád, že se pohybujeme na vyšších patrech. Budeme dělat všechno pro to, abychom se udrželi na špici, protože tam Kometa patří. Máme na to tým a kvalitu, abychom tam hráli.

Vladimír Svačina byl v utkání s Litvínovem vyhlášen hráčem utkání. Foto: Roman Kantor.

V blízké budoucnosti čeká Kometu utkání s Třincem i Vítkovicemi. Můžete popsat, jak se na tyto jednotlivé duely těšíte a jestli je vnitřně prožíváte jinak?
V minulosti, když jsem přecházel z Vítkovic do Třince, jsem z těch vzájemných zápasů byl lehce nervózní a řešil jsem to. V play-off už jsem se od toho ale oprostil. Na Vítkovice se těším hlavně z toho důvodu, že tam znám spoustu kluků. Co se týče Třince, vyhráli jsme tam titul, k čemuž se váže spousta krásných zážitků a vzpomínek. Do té haly se budu určitě taky těšit. Bylo by super, kdybychom tam dokázali s Kometou vyhrát.

V tuhle chvíli jste druhým nejméně inkasujícím týmem tabulky. V čem vidíte klíč k tomu, že dostalo Brno v šestnácti zápasech méně branek, než drtivá většina ostatních týmů?
Postřehl jsem, že nemáme moc vylučovaných hráčů. To k tomu určitě přispívá, stejně jako vynikající výkony Karla Vejmelky. Dalším faktorem může být to, že hrajeme celkem dost na puku. Ne nadarmo se říká, že nejlepší obranou je útok. Když držíme kotouč, gól nedostaneme.

Na druhou stranu je Kometa nejméně střílejícím týmem. V průměru to dělá šestadvacet střel na branku. Je tohle věc, na které se musí ještě zapracovat?
Na tohle existují dva pohledy. Jsou totiž trenéři, kteří po vás vyžadují střelbu z jakékoliv pozice. Napadá mě například Olomouc, která to tak hrála a kluci pálili doslova odevšad. Po zápase se podíváte na statistiky, vidíte čtyřicet, padesát střel na branku a z toho jeden, dva góly. Co pak máte z toho, když ty střely nedokážou ohrozit golmana? Na druhé straně můžu zmínit pana Pešána z Liberce, který byl zastáncem toho, že když střela nemá význam, je lepší nestřílet a radši podržet kotouč. Například když v brankovišti není nikdo, kdo by brankáři bránil ve výhledu nebo pak mohl dorážet. Někdy je zkrátka výhodnější víc držet puk a radši mít dvacet střel na bránu, ale kvalitních, než čtyřicet nijakých. Dneska jsou brankáři tak dobří, že co vidí, chytí. Důležité je před nimi mít hráče a střílet převážně z pozic, ze kterých padají góly.