Vlastimil Kočí: Mužstvo nebylo gólově naladěno

Hrával jste profesionálně hokej, případně v jakých týmech jste působil?

Samozřejmě. Jsem odchovanec Škody Plzeň, kde jsem hrál všechny ty mládežnické celky až do juniorů a chvíli jsem strávil i v áčku, kde se tenkrát hrála federální liga. Potom jsem šel na vojnu, do Dukly Liberec a jihlavského béčka. V Jihlavě jsme museli hrát v béčku, protože z áčka byla většina hráčů reprezentanty. Po vojně jsem se vrátil zase do Plzně. Také jsem si zahrál tehdy ještě v Gottwaldově a nakonec jsem hrál ligu v Rosicích. Končil jsem asi v pětatřiceti letech. Takže určitě mám nějaké zkušenosti.

Hrál jste v útoku nebo obraně?

V útoku.

Dařilo se Vám?

To bych nechtěl moc rozvádět, aby to nevypadalo jako samochvála (usmívá se). Ale když mě do toho nutíte, tak góly jsem dávat uměl. Jednu sezónu se mi podařilo v juniorské soutěži nastřílet 55 branek.

Co jste si prošel během své trenérské kariéry?

Jako trenér působím už dvacet pět let. Deset let jsem trénoval extraligu juniorů, z toho ještě takových sedm osm let extraligu dorostu. Mojí další trenérskou štací bylo trénování áčka Ytongu (první a druhá liga), kde jsem zůstal tři roky. Nějaký čas jsem strávil i v první lize v Prostějově. Potom jsem se dostal k mládeži, jako třeba deváté nebo osmé třídy. V podstatě by se dalo říct, že jsem si prošel všechny kategorie, protože než jsem se dostal k těm mužům, tak jsem trénoval všechny mládeže od první třídy až po juniory. To se také odvíjelo podle toho, jakou jsem měl licenci. Od céčka jsem se dostal až nakonec k A-licenci.

Než jste letos přebíral po panu Oslizlovi juniorku, tak jste trénoval taky mladé kluky?

Přesně. Trénoval jsem osmou a devátou třídu Komety. Osmá třída letos asi pojede na mistrovství republiky. Devátá třída se bohužel propadla z prvního místa na druhé nebo třetí. Konzultoval jsem také s trenéry šestých a sedmých tříd a ty pojedou na mistrovství republiky taky.

Takže i poté, co jste dostal na starosti juniorku, jste o nich neztratil přehled.

Já to mám také v popisu práce. Musel jsem to trošku koordinovat, protože jsem v Kometě metodik oddílu. To znamená, že svolávám takové schůzky, kde spolu konzultujeme všechna utkání i tréninkové jednotky.

Pojďme se ale konečně podívat na juniorku Komety. Když se trošku ohlédnete, jak byste zhodnotil letošní sezónu?

Tady bylo hlavní, že jsme se nedostali do baráže, čímž bych řekl, že je úspěšná. Můžete totiž sám vidět, že je letos to play-out velice těžké. Týmy jako Vsetín a Šumperk mají velké problémy, aby se udržely v extralize. Dokonce to vypadá, že se ani neudrží. Náš cíl, když jsme k tomu šli, byl jasně daný. Bylo to dvacáté místo, což jsme splnili. Mrzí mě ale to, že poté, co jsme porazili Karlovy Vary, Kladno, bodovali jsme se suverénně nejlepšími Vítkovicemi, tak jsme na to nedokázali navázat. Ti kluci neměli štěstíčko, spíše naopak měli nehoráznou smůlu. Nejhorší ale bylo, že se jim nedařilo dávat góly. To bylo naše největší neštěstí. Musíme si totiž přiznat, že jsme do obrany nějak nejlepší nebyli, a když nás nepodržel brankář, tak jsme museli dávat góly. A když to hrajeme na jeden dva góly, tak je to hrozně těžké. Musíme totiž taky počítat s tím, že sami jednu nebo dvě chybu většinou uděláme. Takže ty naše dva góly pak častokrát prostě nestačily. Někdy jsme dokonce ani dva góly nedali, přestože jsme měli plno šancí. Jako když jsme prohráli v Porubě o tři branky. To jsme měli asi čtyřicet střel a Poruba dvanáct a vyhráli 5:2. Tohle bylo pro ty kluky strašné neštěstí, protože oni si za tím šli. Oni to krásně nachystají, vypracují, ale ten závěr je..., no zkrátka to tam nepadne. Trefovaly se tyčky, spoje, nebo to šlo těsně vedle, ale do brány prostě ne. Já bych řekl, zaplať pánbůh za záchranu.

Bavíme se o záchraně, ale před Vánocemi jste měli našlápnuto na play off.

Spolu s panem Nekolou jsme kluky motivovali. Hrozně se mi líbilo, že kluci o to play-off chtěli bojovat, když věděli, že tam nějakou šanci máme. Poté, co se nám podařilo udělat těch šest zápasů za sebou, přišla vánoční přestávka, a to nás zase srazilo dolů. Možná, že kdyby ty zápasy pokračovaly dál, třeba do února, tak bychom se tomu play-off dostali více na dostřel. Ta přestávka byla dlouhá a náš brankář celou dobu nechytal. Poté, co byl jako reprezentační trojka v Kanadě na MS juniorů, se vrátil v dost špatné formě. Nechytal tak, jako v listopadu nebo prosinci.

Určitě to ale nemohlo být jen tím. Co se tedy přes Vánoce ještě změnilo?

My jsme chtěli sestavit mužstvo, které mělo pořádně potrénovat (měli jsme třífázové a čtyřfázové tréninky). Bohužel jsme se snad ani jednou nesešli kompletní. Kluci měli pořád nějaké zdravotní potíže, ať už zranění, nebo virózy. Někteří hráči například virózu opakovali dvakrát, třikrát za sebou. On se z toho dostal, šel trénovat a za týden už ji měl znova. Už i díky tomu, jak kluci ty virózy překonali, nebo přechodili, tak jim asi už nezbyla síla.

Před Vánocemi se do týmu vrátil Matěj Mišura. Byl pro tým přínosem a snažili jste se přivést i další hráče?

My jsme chtěli tým posílit ještě víc, ale na Vánoce už jsou všichni ti dobří hráči pod smlouvou. Matěje Mišuru jsme získali díky tomu, že kvůli nemoci neodjel na to mistrovství světa do Kanady. Díky tomu byl volný a přišel i proto, že už znal zdejší prostředí. On viděl, že jsme se nadechli a že bychom se mohli dostat do vyšších pater, tak chtěl klukům pomoct. Je to určitě kvalitní hráč, ale je potřeba, aby dával ty góly. Hraje výborně v poli, ale branky se mu střílet nedaří. To je také dáno tím, že není koncový hráč. On tvoří hru a potřeboval by vedle sebe někoho, kdo to zakončí. Určitě je to dobrý kluk, který má perspektivu. Nejen on samozřejmě (podotýká důrazně). V tom týmu jsou kluci, kteří budou ještě hodně hrát. Já jim přeju, aby začali dávat góly a aby se jim dařilo. Ta kvalita tady je. Jakmile ale na družstvo spadne deka, tak je to špatné. Prohrajete 0:1 se Znojmem, prohrajete 1:2. To mi řekněte, co je to za výsledky? Ti kluci jsou potom psychicky dole a nevěří si. My se s nimi můžeme snažit mluvit, jak chceme, ale v těch hlavách je to zafixované. „Nedal jsem gól, ale dvě tyčky. Netrefil jsem prázdnou bránu,“ probleskne jim hlavou.

To jsme se od těch posil trošku vzdálili. Ještě bychom se chtěli zeptat, zda je obtížnější shánět hráče do týmu, který hraje v uvozovkách spodek tabulky?

Já jsem toto mužstvo nesestavoval, takže se k tomu nechci vyjadřovat. Toto mužstvo sestavovali mí předchůdci. Bylo dohromady v podstatě dva roky a já jsem měl až poslední čtyři měsíce. Takže mi moc nenáleží, abych se k tomu vyjadřoval. Museli jsme si vystačit s hráči, které jsme dostali. Jediné, o čem jsme uvažovali, tak že to posílíme kluky z dorostu. Dokonce jsme chtěli vzít kluky z Úvozu, z první ligy juniorů, kam jsme se taky chodili dívat. Ale když sem ti kluci přišli, tak to tady měli hodně těžké. Oni by se potřebovali rozehrát. Kdyby tady byli třeba od srpna a měsíc by hráli přáteláky, tak by se taky chytli. Bohužel na to tady nebyl čas. My jsme do Vánoc museli udělat body, což se nám zaplaťpánbůh povedlo. Během asi čtyř neděl jsme se dostali přes 35 bodů, před čímž musím před klukama smeknout. V každém zápase jsme museli bodovat. Někdy jsme to dohrávali na deset lidí. Komu to nejvíc šlo, ten to dohrával. Tyto body nás nakonec asi zachránily.

Kluci ještě říkali, že byla škoda, že v zápase nemohli naskočit do stejného složení jako na tréninku, že se jim potom například tolik nedařily přesilovky.

My jsme se to snažili vždy od pondělka nějak zvednout, ale vždy den, nebo dva před zápasem už byla ta sestava zkonsolidovaná. Do přesilovek jsme zkoušeli dávat i hráče z jiných pětek, protože to byla zásadní věc. Snažili jsme se najít těch nejlepší deset kluků, o kterých jsme věděli, že jsou schopní tu přesilovku dobře zahrát. To se nám nakonec možná i trošku povedlo, ale musím znova připomenout, že ta koncovka byla žalostná. Někdy jsme je nechávali hrát pohromadě trošku déle, přestože se jim moc nedařilo. Za nějaký čas se to tedy trošku sehrálo. Tohle se ale pořád zkouší změnit, aby ta sestava byla co nejlepší a ty dvojičky si co nejvíce vyhovovaly. Snažili jsme se to inovovat, bavili jsme se s kluky, s kým by jim to sedělo, s kým by si rozuměli, a tak dále. Bohužel jsme ale neměli moc na výběr, ale i přesto jsme skončili dvacátí, a to je pro nás nejdůležitější.

Takže největším problémem tedy byla koncovka?

Toto mužstvo nebylo naladěné na góly. Přestože jsme častokrát měli územní převahu, dostali jsme soupeře pod tlak, vynutili jsme si jejich chyby, tak pak přišlo to zakončení a my jsme trefili brankáře. Nám tam leží brankář na zemi, má položenou hokejku a my mu ji trefíme. Snažili jsme se pro zlepšení dělat maximum, pouštěli jsme si v posilovně video, kde jsme si ukazovali ty chyby. Ti kluci to věděli, ale přesto to v tom mozku bylo zafixované, že to má udělat tak a tak. Bohužel si vždycky vybrali tu horší variantu. Ale to by nebylo tím, že by byli nějací špatní. Oni na sobě sami pracovali. Chodili se rozcvičovat, protahovat, vyšlapali se na rotopedech. Vždycky byli na tréninku včas. Možná, že kdyby se udělala šňůra sedmi zápasů, ve kterých by se daly čtyři góly, tak se mužstvo nakoplo a mohli bychom bojovat o mnohem lepší umístění.

Podle toho co říkáte, tak vám to zakončení asi nedalo spát.

Když byl proti nám nějaký lepší brankář, dělalo nám to obrovské problémy. Takže jsme chodili do krasohaly trénovat pohotovost ve střelbě. Ale ona byla asi celá ta sezóna taková smolnější. Já věřím, že příští rok se jim bude dařit.

Poslední otázka už nesměřuje k juniorce Komety. Už se Vám povedlo trénovat i mládežnickou reprezentaci…

Ano, to jsme s panem Šindelem trénovali reprezentační mužstva do šestnácti a sedmnácti let.

Jakým způsobem se do takové reprezentace vybírají hráči?

My jsme si vybírali z celé republiky, protože bývaly (a jsou) takzvané regionální výběry. Je jich celkem čtrnáct. Ty se pak utkají na jednom čtyřdenním turnaji, kde jsou pozorovatelé, kteří nám vytipují hráče. Dále jsme jich zhruba padesát pozvali do Nymburka, kde jsme to snížili přibližně na čtyřicet. A tyhle jsme potom celou dobu měli v hledáčku. Měli jsme také dobrý ročník s hráči, jako jsou Marek Schwarz, Jakub Šindel, Tomáš Protivný a Adam Lukačovič. Prožili jsme velice kvalitní sezónu, když jsme prohráli snad jen dva zápasy. Potom ta reprezentace získala bronzové medaile na mistrovství světa. To už jsem u ní ale bohužel nebyl. Byla to krásná zkušenost. Teď jsou s těmi mládežnickými reprezentacemi trošku problémy, ale to víte sami. Dokonce osmnáctka jednou spadla z elitní skupiny.

Na závěr se Vás neodpustíme nezeptat, jestli máte nějaký trenérský cíl?

Co si budeme povídat, každý chce samozřejmě dělat tu nejvyšší soutěž. Ale musím říct, že mě to u té mládeže baví. Jsou kluci, kteří když chtějí ten hokej hrát, tak vám to vrátí tím, že se snaží a dobře trénují. Pro vás je to obrovská odměna. Jen se ještě jednou musím vrátit k tomu, že mě hrozně mrzí, že jsme si nemohli zahrát play-off.

Děkujeme za rozhovor a přejeme Vám hodně štěstí.