Vyhrát s Kometou druhý titul v řadě? Asi bych se z toho zbláznil, směje se Jozef Kováčik

Slovenský srdcař se postavil a celá hala mu ve stoje aplaudovala. Jeho bezprostřední reakce? „Měl jsem slzy na krajíčku,“ přiznává. To je jen důkaz toho, že tento charismatický velikán novodobé brněnské historie zanechal v Kometě kus svého života. A diváci jej za jeho velké srdce milovali. V obsáhlém rozhovoru na našem webu Kováčik prozradil, co momentálně dělá a co jej naplňuje.

Navštívil jste zápas svého bývalého klubu s pražskou Spartou. Neměl jste chuť ještě naskočit na led?
Když to člověk vidí, hned by tam skočil. Proti Spartě jsem odehrál velké množství zápasů, ať už v základní části nebo v play-off. Proti ní mi to celkem padalo, mám na tyto souboje hezké vzpomínky. Ale čas už se nedá zastavit, zápas jsem si užíval jako divák, viděl vyprodanou halu, zažil opět skvělou atmosféru. Nejhorší to bylo v přesilovkách, to bych tam šel rovnou z tribuny. Viděl jsem se tam, že bych vystřelil a něco by mi tam padlo. To už je pryč, mám to za sebou. V Kometě jsou jiní bombarďáci, kteří to umí od modré slušně napálit.

Na zápase jste nebyl sám. Vzal jste sebou kluky z juniorky Topolčan, které trénujete. Jak si zápas užili?
Byli jsme domluveni s Liborem Zábranským asi měsíc dopředu, že bych rád přivezl svoje kluky na zápas Komety. Byli se mnou už na Slovanu Bratislava. Slovanu to ale v KHL moc nejde, navíc hrál s Vladivostokem, což byl jeden z těch slabších zápasů. Naopak souboje Komety se Spartou, to je něco úplně jiného a nedá se to srovnat. Klukům jsem říkal, že se na to mají nachystat, že to bude stát za to, a že mají se na co těšit.

Nejeli jste ale jen na zápas, že?
Udělali jsme si pěkný program. Zašli na vánoční trhy, dali si společný oběd. Byl to hezký den v Brně, všechno klaplo. Je jen škoda, že se klukům nepodařil získat druhý bod. To nás mrzelo, že to komeťáci nedotáhli do vítězného konce. Den by byl ještě o něco hezčí.

Přesto jste vzal vaše chlapce před brněnskou kabinu a domluvil jim společné setkání s Martinem Eratem a Tomášem Plekancem. To pro ně musel být velký zážitek.
Když přijedete z tak malého města jako my, je skvělé, že můžete sledovat hráče, kteří odehráli tolik zápasů v NHL. Byl to pro ně zážitek. Poprosil jsem Špenáta (Martina Erata), jestli bychom se nemohli společně vyfotit. Máme krásnou památku, fotku jsem dal i na náš klubový web. Jsem velmi rád, že moji chlapci mohli vidět zápas Komety a užít si ho. V brzké době se k nám chystají na zápas Topolčany - Skalica Ľubomír Višňovský s Miroslavem Šatanem, aby podpořili dobrou věc. Kluci tak budou mít možnost poznat další legendy světového hokeje.

Fanoušci v Brně vás přivítali skvělým způsobem. Prakticky celá hala stála a tleskala vám. Co vám v té době blesklo hlavou?
Musím přiznat, že jsem měl slzy na krajíčku. Správní chlapi by plakat neměli, vedu k tomu i svoje hráče, aby byli tvrdí a ne žádní uplakánci. Bylo to dost emotivní, zažil jsem ve své kariéře hodně emocí, titul se Slovanem, titul s Kometou...(zapřemýšlí). Vrátil jsem se po dvou letech do Brna, abych se podíval na extraligový zápas jako divák. A tam 8000 lidí stojí, křičí vaše jméno a tleská. Neuvěřitelná euforie. To je taková odměna za ty roky, které jsem v Kometě strávil. Nedostal jsem se ani na toaletu, bylo tam hrozně moc lidí, nechtěli mě pustit. Zahřálo mě to na srdéčku.

Stihl jste se vůbec se všemi pozdravit?
Byl jsem v kabině pozdravit kluky. Stavil jsem se i do Kometa pubu, kde mám hodně známých a kamarádů. Tam jsem si užil také aplaus, lidé mi tleskali, vážně něco úžasného. Chtěl bych všem ze srdce poděkovat. Nečekal jsem to a byl jsem mile překvapený. Asi jsem v Brně nějakou stopu zanechal.

Není tajemstvím, že o vás Kometa měla minulou sezónu zájem, ale tehdejší zaměstnavatel vás nepustil. Stále vás to hodně mrzí, že jste nemohl být v boji o druhý mistrovský titul v řadě?
Samozřejmě je to škoda, že mě neuvolnili. Protože, kdybych vyhrál s Kometou i druhý titul v řadě, asi bych se z toho zbláznil (směje se). V minulosti jsem si říkal, že když vyhraju jednou v Kometě titul, skončím. S odstupem času vím, že jsem tady prožil krásných šest let. No a navíc na svém dresu nosím šestku, takže to tak asi mělo být. Jsem rád, že mi Libor Zábranský dal tu šanci hrát v takovém klubu, že jsem tady vydržel tolik roků a můj konec byl takovým znamením.

Jozef Kováčik děkuje fanouškům za bouřlivé přivítání. Foto: Ivo Dostál.

Život však jde dál. Jste nyní hrajícím trenérem...
Chtěl bych na Kometu přijet se svými kluky na přátelský zápas Už jsme se o tom bavili, že bychom si dali s juniorkou přáteláček. Tak uvidíme, jestli to vyjde.

Jak se vlastně sžíváte s novou rolí trenéra? Musíte se hodně věcí učit?
Byl jsem do toho vhozený, šel jsem do jámy lvové. Co bych k tomu řekl? Popravdě, nechtěl jsem to nikdy dělat. Je to už pětatřicet let, co hraju hokej. Říkal jsem si, že budu dělat všechno možné, už jen ne hokej. A vidíte, nakonec jsem u něj zůstal. Moje manželka si všimla, že u hokeje jsem šťastný, a že mě ta práce baví.

Jste klidným trenérem, nebo to ve vás častokrát vře?
Jako hráče mě znáte hodně impulsivního, u kluků zároveň působím jako motivátor. Učím se, sleduji tréninky, nechávám si od zkušených borců poradit. Některé věci ze své kariéry znám, předávám jim svoje poznatky. Dokud mi vydrží euforie a chuť, budu se dál vzdělávat v trenéřině a člověk nikdy neví. Za pár let ze mě bude třeba slušný trenér. Nechám se překvapit (směje se).

Už se vám na střídačce stalo, že jste neudržel nervy na uzdě?
Občas mi rupnou nervy (smích). Alespoň už vím, jak to má Libor na střídačce těžké. Až teď na sklonku kariéry jsem to pochopil, že to není žádná legrace. Ale učím se, snažím se být pozitivní. Už se mi tedy stalo, že jsem v přípravném zápase vyletěl. Museli mě vyhodit ze střídačky, ale od té doby si už dávám pozor. Musel jsem se uklidnit a brát to z té druhé stránky. Už nejsem jen hráč, ale teď už i trenér.

Také jsem někde zahlédl, že jste ve vašem městě kandidoval do zastupitelstva. Jak jste dopadl? Je z vás politik?
Není. Chybělo mi směšných čtrnáct hlasů (úsměv). Postupovali dva, já skončil na třetím místě. Chtěl jsem ve svém městě zlepšit otázku sportu, hokeje a dalších věcí. Na druhou stranu jsem si z toho vzal hodně pozitiv. Stále navrhuju a ukazuju cestu, kterou se vydala Kometa. Jak funguje marketingově, jak pracuje s dětmi, školami. Žádná prohra mě ale nemůže odradit. U hokeje chci fungovat dál. Pokud jsem ho celý život hrál, tak proč v něm nepokračovat.

Blíží se Vánoce, kde je budete prožívat?
Ještě 23. prosince máme dohrávaný domácí zápas, ale pak se přesunu za svou rodinou na hory, která už tam pár dnů bude. Za celou kariéru se mi to nepovedlo, abych si užil svátky na horách, takže letos se to konečně povede. Ježíška oslavíme na Štrbském plese, kde je krásně. Hodně sněhu, bude to paráda. Ale za krátkou chvíli se musím zase vrátit do Topolčan. Máme zápasový program s áčkem, juniorkou, je to nabité. Jsem pořád na ledě, na zimáku trávím i patnáct hodin denně. Myslel jsem si, že jak skončím v Brně, budu se svou rodinou častěji a nakonec jsem zjistil, že jsem s nimi naopak méně (smích).

Část našeho rozhovoru si můžete přečíst i v prosincovém čísle Kometa novin.

Jozef Kováčik se svými dcerami vstupuje na mistrovské podium. Foto: Ivo Dostál.