Než odjela Kometa ve středu 15. února do Čech, byla na desátém místě tabulky a její náskok na jedenáctého byl 8 bodů. Po úvodním bodu ve Varech Brňané na výkon navázali a díky výhře v Budějovicích se na Moravu po dvou noclezích vracejí s náskokem sice o bod hubenějším, ale o dvě pozice lepším postavením v tabulce. Hráči v modrobílých dresech totiž v pátek poskočili na osmou příčku Tipsport extraligy.
Na rozdíl od Karlových Varů, kde Kometa čtyřikrát prohrávala, se na jihu Čech dostala v 38. minutě do vedení. „Vždy je nepříjemné jako první inkasovat, takže jsme se snažili gól nedostat. Přežili jsme úvodní třetinu, podařilo se nám dát gól a hra se změnila. Soupeř se snažil vyrovnat a my měli možnost k brejkům,“ hodnotil změnu herního projevu domácího celku Jiří Trvaj.
Jak jsme zmínili, byl to právě on, na kom Kometa postavila „budějovické základy“ úspěchu. Páté nule sezóny však zkušený brankář nepřikládá velký význam: „Nepočítám to. Pro nás jsou důležité tři body. Že to bylo s nulou, je paráda. Svědčí to o tom, že jsme všichni perfektně pracovali dozadu. Odmakali jsme to od první do poslední minuty. Zaplať pánbůh, že jsme dali z jedné šance gól a udrželi jsme to. Myslím, že jsme vyhráli zaslouženě.“
Držitel stříbrné extraligové medaile s Vítkovicemi měl v hodnocení zlepšené obrany pravdu. Po 11 inkasovaných brankách ve třech zápasech byla změna zřetelně viditelná a body rázem dostupnější. Recept byl podle Trvaje jednoduchý. „Kluci přede mnou skákali do střel, v poslední třetině takřka hlava nehlava. Leoš Čermák v ní dostal nepříjemnou ránu do zad. Hráli velice obětavě,“ chválil všechny spoluhráče Trvaj, jenž letos naskočil už do 26 utkání. V této statistice se pomalu dotahuje na Sasu Hoviho. Finský štírek má ještě o pět startů více.
Při vychytané nule potřebujete vždy i kus štěstí, což brněnský muž s maskou na tváři přiznává: „Samozřejmě. Štěstí musí být. Dnes přede mě puky nahazovali, a vždycky se to nějak odrazilo do strany. I v poslední části letěl puk od modré čáry doleva, doprava, nahoru, dolů. Vůbec jsem nevěděl, kde skončí a nakonec to bylo v podpaží. Nevěděl jsem, jestli ho držím. Může tam spadnout i taková brambora, a to by bylo špatné. Největší štěstí jsem měl, když mi mezi nohama prolétla teč Mertla. Snažil jsem se co nejrychleji srazit betony a kotouč jsem odrazil patou mimo bránu,“ vracel se Jiří Trvaj k nepříjemné chvíli, kdy byl stav utkání stále 0:0.
Hráč s číslem 35 se nenudil zejména v první a závěrečné části, kde na něj Mountfield vysílal dvojnásobný počet střel než Kometa na Kováře. „Poměr střel z první části bych nepřeceňoval, protože v ní bylo hodně nahození. Měli jsme větší gólové šance. Je vždycky hezké, jak jsou statistiky zapsány, ale pak můžete mít tři zásahy u gólových šancí, které jsou daleko důležitější než třeba deset chycených nahození od modré čáry,“ brzdil statistická čísla muž, jenž si v sezóně vykoledoval už i dvě trestné minuty.