Zážitek na celý život, raduje se Stanislav Svozil z prvních zápasů v NHL

Stando, jak byste zhodnotil uplynulou sezonu vašeho týmu Regina Pats, účastníka Western Hockey League?
Z osobního pohledu nebyla vůbec špatná. (Připomeňme, že Stanislav Svozil v základní části zaznamenal 11 gólů a 67 asistencí; v play-off pak v sedmi zápasech 4 góly a 9 asistencí). Na druhou stanu mě velmi mrzí, že jsme vypadli už v prvním kole.

Co se z vašeho pohledu podepsalo na tak vysokém počtu bodů? Na obránce je to výjimečný počin, navíc statistika +/- bodů dopadla +34!
Je to zásluha celého týmu. Mohl bych samozřejmě vyzdvihnout například hvězdného spoluhráče Connora Bedarda (v sezoně zaznamenal 81 gólů a 82 asistencí), či třeba Howea nebo Suzdaleva, ale je to hlavně tým, který mi umožnil něco tak mimořádného. Vytvořili jsme si pohodu jak na ledě, tak i mimo něj.

Sledujete své vlastní statistiky?
Samozřejmě mě to zajímá, ale upřímně jsem více rád, když se vyhraje a já nemám bod, než když se prohraje a já si připíšu tři body.

Odměnou vám byl ,,povolávací rozkaz“ do prvního týmu, tedy do Columbusu Blue Jackets, za který jste odehrál poslední dva zápasy proti Pittsburghu a Buffalu. Kdo vás z týmu NHL kontaktoval a oznámil vám premiéru v NHL?
Byl to Derek Dorsett, který má v Colombusu na starosti rozvoj mladých hráčů.

Kdo byl ten úplně první, komu jste řekl, že za pár dní obléknete dres Columbusu?
První byla rodina, poté už jsem to řešil se spoluhráči v Regině. Všichni byli hrozně moc nadšení, moc mi to přáli, byli šťastní se mnou. Od trenérů, ale i od hráčů jsem dostal hrozně moc rad, doporučení. Bez všech těchto lidí bych se do NHL nepodíval a patří jim můj obrovský dík.

Jaké bylo přijetí v kabině Columbusu?
Všichni na mě byli velmi hodní, chtěli mi poradit úplně se vším a to mi zcela jistě pomohlo v prvním zápase. Trenéři mi řekli, abych hrál jak umím, že to pro mě bude zážitek a vzpomínka na celý život.

Předpokládám, že řada gratulantů neměla konce.
Je to tak, dostal jsem spoustu přání i rad. Ozvali se mi i trenéři z Komety, stejně jako mí bývalí spoluhráči, což mě potěšilo.

Dá se vůbec v krátkosti popsat váš pocit, vzpomínka na premiéru v NHL?
Bylo to parádní! Zážitek na celý život. Navíc se na mě přiletěli podívat rodiče. Při zápase jsem je v hledišti pohledem nenašel, ale věděl jsem o nich.

Mohl jste si vybrat číslo na dresu? V zápasech jste nastoupil s 81. 
Nebyla šance si číslo vybírat, samozřejmě bych si přál 11, třeba příště (úsměv).

Máte nějaký předzápasový rituál?
Nemám, vlastně jsem si jen užil předzápasové nováčkovské kolečko na ledě. Navíc se mnou byli další tři hráči, kteří, stejně jako já, poprvé okusili NHL, takže jsem na to nebyl sám (úsměv).

Mluvili na vás trenéři či spoluhráči při samotné hře?
S trenérem jsme se po každém střídání bavili o tom, co jsem udělal dobře a co by šlo udělat ještě lépe. V prvním zápase jsem nejvíce hrál v obranné dvojici s Adamem Boqvistem a i sním jsem mluvil hned po každém střídání. Druhý zápas proti Buffalu byl více o rotacích v obraně, takže jsem si zahrál s více hráči.

Zůstalo vám z prvního zápasu něco na památku?
Ano, mám puk z gólu, při kterém jsem si připsal asistenci. Zatím je v batohu, až budu doma, skončí na poličce.

Jak říkáte, první zápas a hned asistence u gólu, který nasměroval zápas do prodloužení…
Fantastické, beru to jako ještě něco navíc v rámci celé mé premiéry v NHL a jsem rád, že jsem pomohl týmu.

Pobavila vás nějaká reakce na váš výkon?
(Smích). Právě Connor Bedard mi psal, že teď mohu s hokejem skončit, mám průměr bod na zápas, takže už nemusím hrát.

Mluvil jste hned po zápase i s rodiči?
To bohužel ne. Na zimáku jsem je už nestihl, až později na hotelu.

A co spoluhráči z Columbusu, nějaké nováčkovské pošťuchování před či po zápase proběhlo?
Nic takového, všichni na mě byli fakt milí a snažili se mi pomoci. První třetina zápasu pro mě byla velmi náročná, přece jen je to velký rozdíl, ale myslím, že jsem si rychle zvykl.