Medailonek Františka Vaňka
Neuvěřitelný příběh za jedenácti tituly mistra republiky
František Vaněk byl rodákem z Uherského Ostrohu, kde také s hokejem začínal a přes Spartak Královo Pole vedla jeho cesta do bývalé Rudé hvězdy. Vaněk nepatřil k zakládajícím členům RH, ale ještě v první sezóně stihl odehrát v jejím dresu dva zápasy.
Ještě než se dostal do Brna, provázela ho složitá cesta. Sám František Vaněk ji popisoval v našem rozhovoru z roku 2011 - ZDE, kde říkal, že byla to jedna velká náhoda. „Nejdříve jsem odešel z Uherského Ostrohu do Zlína, kde jsem pracoval jako elektromechanik u firmy Baťa, tam už byl v té době můj táta. Jenže celé toto oddělení se přesunulo do města Mohelnice, kde jsem se v létech 1946-1949 vyučil. Poté se vybralo dvacet nejlepších hochů a začal jsem dělat tzv. nižší průmyslovku. Z té nižší průmyslovky se pak opět sestavila třída nejlepších, a to už byla vyšší průmyslovka. Já v té Mohelnici měl velké štěstí, že jsem potkal Františka Řeháka. On byl hodně aktivní a zapálený do hokeje, tenkrát se propracoval do krajské komise svazu ledního hokeje," říkal.
František Vaněk následně pokračoval v příběhu. „Viděl mě hrát, tak mě prosadil do Olomouce, tehdy tam byl jeden vůbec z prvních zimních stadiónu v republice. Rok jsem navíc působil kousek od Olomouce, v Lošticích, kde se vyrábí známé tvarůžky. Cesta do Brna měla neuvěřitelný vývoj. V roce 1950 se hrála velká dorostenecká soutěž, na Moravě se stal nejlepším mužstvem Přerov. Jeden z přerovských funkcionářů byl členem trenérské komise, on si mě následně vybral do Přerova. Za tento tým jsem odehrál v Praze na Štvanici turnaj," překvapuje Vaněk.
Legendární brněnský hokejista na mezinárodní scéně reprezentoval Československo v 76 zápasech, zúčastnil se 7 mistrovství světa (1956-1961, 1963) a dvou olympijských her (1956 a 1960). Už jako hráč pomáhal s koučováním mužstva trenéru Bouzkovi na střídačce. Hlavně v době léčení zranění. Asistoval např. při rozhodujícím zápase s Kladnem, který rozhodl o posledním titulu pro Kometu. Další rok byl trenérem z vynucení (opět zdravotní pauza), ale od léta 1967 definitivně ukončil hráčskou kariéru a stal se trenérem na plný úvazek. „Možná až zbytečně brzy jsem skončil s aktivní kariérou, přesně v šestatřiceti letech. Poté jsem začal trénoval a v podstatě absolvoval s hráči celou přípravu jako kdybych byl pořád hráčem," tvrdil František Vaněk, jehož dres bude navždy viset pod stropem haly brněnské Komety.
V roce 1970 vedly jeho kroky do Olomouce, potom do švýcarského HC Sierre, kde působil dvě sezóny. V roce 1974 se opět vrátil do Komety. Po startu sezóny 1975-1976 vedla jeho cesta do švýcarského Bielu, se kterým získal titul mistra ligy. „Na tento tým vzpomínám hrozně rád, to byla úžasná sláva. V roce 1982 se po dvouleté pauze vrátil k hokeji a tím i ke Kometě. Společně s Rudolfem Potschem převzali první mužstvo a vydrželi u něj celé tři sezóny. „Samozřejmě i tady to bylo výborné, sešli se skvělí hráči," dodal. I František Vaněk mezi ně patřil. Českému hokeji a Kometě odešla jedna z nejvýraznějších postav historie. Čest jeho památce.