Žiju hokejem a udělám pro něj vše, říká reprezentant Petr Šenkeřík

Rusko jste porazili 6:3, což byl možná trošku překvapující výsledek. Čím jste svého soupeře tak překvapili?
Rusové nebyli tak silní, jak normálně bývají. Hlavní však bylo, že my jsme hráli dobře systém, který jsme si předtím řekli. Rozhodly naše dvě branky ve třetí třetině. Třetí jsme pak už jen upravili konečný výsledek na 6:3.

Hned den na to se vám však nepodařilo vyzrát na hráče ze země tisíce jezer.
Zápas byl hodně vyrovnaný, byla to taková přetahovaná. Pak jsme dostali gól, což do hry dost zasáhlo. Když jsme mohli vyrovnat na 1:1, neuspěli jsme a z protiútoku dostali na 0:2. Asi dvě minuty na to (v čase 42:12) jsem snižoval na 1:2, ale už jsme to nedokázali zvrátit.

V tomto zápase jste kromě vstřelení branky také přebral titul pro nejlepšího hráče týmu. Na prohru to však asi byla slabá náplast.
Je to ocenění, za které jsem rád, ale určitě by mě potěšilo víc, kdybychom vyhráli.

Chuť jste si mohli spravit v posledním utkání proti výběru Tre Kronor.
Věděli jsme, že když vyhrajeme, můžeme na turnaji skončit první. Naposledy jsme Švédy porazili v šestnáctce, takže to bylo hodně prestižní. Aby toho nebylo málo, máme je i ve skupině mistrovství světa. Do zápasu jsme šli naplno a hráli jsme dobře. Bohužel jsme dostali první, blbý gól. Měli jsme pak strašně moc šancí, ale neproměnili jsme je. Když jsme ve třetí části dostali branku na 0:3, už se to s námi vezlo. Kdybychom vstřelili branku v první třetině, byl by to jiný zápas, ale měli jsme nějakou střeleckou impotenci.

S tou jste se také dlouho potýkali v přesilových hrách.
To je pravda. Moc nám nešly. S první přesilovkovou formací jsme to sehrávali dobře, ale nestříleli jsme. I já jsem mohl víckrát vystřelit, než nahrát. Měl jsem to pustit do brány a mohli jsme to tam nějak dotlačit.

Oni Švédové vypadali ze třech zápasů opticky nejlépe. Bylo tomu tak i na ledě?
Švédi se v posledních letech strašně zlepšili. Jsou strašně velcí, siloví a rychlí. Navíc to byl třetí zápas ve třetím dnu, takže i proto to bylo nejtěžší utkání. Rychlí jsou i Finové, ale nejsou tak velcí. Od Rusů nikdy nevíte, co od nich máte čekat. Jednou můžou hrát takový styl hokeje a podruhé úplně jiný.

Jste se svým výkonem na Turnaji čtyř spokojen?
Nerad bych to hodnotil, protože od toho jsou zde trenéři. Myslím, že jsem nepodal špatný výkon. Bude jen na nich, zda mě vyberou do kádru na mistrovství světa. Doufám, že ano a že uděláme s klukama nějaký výsledek.

Letos má reprezentační juniorka nové trenéry a přišlo i hodně nových hráčů. Jak tým šlape?
Pánové Přerost, Fischer a Christensen jsou výborní trenéři a týmu hodně pomohli. Máme systém, který se snažíme dodržovat. Podle jejich konceptu hrajeme a funguje to dobře. Když se nám to podaří dodržovat i na mistrovství, tak i přes těžkou skupinu, můžeme uspět.

Tvrdil jste, že když jste byl v Kanadě, trenér s Vámi strávil hodně času u videa. Je tomu tak i v reprezentaci nebo Havlíčkově Brodě?
V Havlíčkově Brodě se tomu moc nevěnujeme. Zápasy se však samozřejmě natáčí. Věřím tomu, že kdybych se zeptal trenéra, řekne mi, co potřebuju vědět. V reprezentaci pro nás udělal trenér cédéčko, kde jsou všechny naše herní situace, které chceme hrát – např. založení, bránění středního a obranného pásma. V reprezentaci se tomu celkově věnujeme víc.

Petr Šenkeřík v českém dresu

V zápase se vám obráncům asi věnuje Jiří Fischer.
Přesně tak. Pan Přerost se věnuje útočníkům a pan Fischer bekům, takže když jdu na led a něco se nepovede, pan Fischer je první co mi říká, co jsem měl udělat tak nebo jinak.

Zatímco Vy jste bojoval za českou dvacítku, hráči Havlíčkova Brodu doma prohráli s Olomoucí. Zajímali jste se o toto utkání?
Jasně. Sledoval jsem i středeční zápas, kdy hráli s Pískem. Mrzelo mě, že kluci nevyhráli. Jsme sice pořád čtvrtí, ale v tabulce je to už více bodově nahuštěné.

Myslíte, že se na týmu mohla podepsat absence Vás, Aleše Sovy a Michala Hlinky?
Je to možné, ale bylo tam pár kluků ze Slávie, tak jsem myslel, že by to mohli zvednout. Nepovedlo se. Snad vyhrajeme teď ve středu a sobotu.

S kým hráváte v Havlíčkově Brodě v obranné dvojici?
Jsem v první obraně s Michalem Kempným a před námi jsou Třetina, Němec a Meidl.

Zažil jste někdy, že byste měl po dvanácti zápasech +/- statistiku na plus dvaceti?
Dospělou soutěž hraji první rok, takže asi ne. Určitě mi pomáhá hrát s klukama a mít tolik plusových bodů.

Můžeme Vás podle této statistiky zařadit mezi ofenzivně laděného beka?
Dá se říct, že na útok myslím hodně. Akorát teď v reprezentaci je to většinou o gól, takže se tak dopředu neženu. V první lize, když je to možné, se snažím podpořit útok a pomoct klukům v zakončení.

V Kometě jste byl letos na dva zápasy. Asi jste si nezahrál úplně podle svých představ, ale extraligové prostředí hodnotit můžete.
Náhodou jsem hrál hodně, takže jsem byl spokojený. První zápas jsem byl sedmý bek, takže jsem byl na ledě v první třetině párkrát. Pak se Protivný pobil a já hrál třetí obranu s Bičánkem. Ve Varech jsem hrál se Zubíčkem druhou.

Když obránce nejde vidět, nedělá chyby. Je to pravda?
To se říká (usmívá se). Já jsem spíš ten obránce, který chce, aby ho bylo vidět. Musíte o sobě dát vědět, že dokážete rozehrát puk, vystřelit, rozjet akci. Oba zápasy jsem si hodně užil. Byla to moje premiéra. Navíc jsme vyhráli proti Zlínu, kde jsem se narodil, takže to pro mne byla trošku satisfakce.

Kromě juniorky jste tedy letos zkusil extraligu, první ligu a mládežnickou reprezentaci. Můžete tyto hokejové třídy nějak porovnat?
První liga je z těch tří nejpomalejší. Extraliga i mezinárodní hokej už jsou rychlé. Ti mladí kluci, jako Švédi, lítají hodně. V extralize máte hráče jako Leška, Balaštík, kteří tam tak lítat nebudou, ale jsou chytřejší. Myslím, že extraliga a mezinárodní hokej by se daly srovnat.

Proč jste letos přestoupil do Komety? Celá Vaše kariéra se totiž váže převážně ke Zlínu.
Ve Zlíně jsem se nedohodl na nějakých podmínkách. Chtěl jsem, aby mě zkusili v A týmu, a to se nestalo. Byl jsem z toho špatný. Pak se ozvala Kometa a já neváhal. Nyní jsem rád, že můžu hrát v Brodě a naskakovat i za Kometu.

Mrzelo Vás hodně, že musíte opustit Zlín?
Když jsem hrál vloni v Kanadě, hodně jsem se osamostatnil. Už žiju hokejem a chtěl bych se jím živit. Jestli budu hrát v Brodě, nebo někde jinde po republice, je mi jedno. Pro hokej udělám všechno. Navíc to mám do Zlína jen 200km, takže jezdím domů dvakrát týdně s kamarádem, co je se mnou ze Zlína na hostování.

Jaký je Váš program na nejbližší dny?
Dneska máme s klukama volno, takže jsem doma. Něco si musím zařídit ve škole. Zítra už nastupuji v Brodě na trénink.

Máte v nabitém programu kromě dnešního volna i nějaké další klidné chvilky?
Tréninky míváme každý den ráno. Potom jsme s Michalem Kempným na bytě, kde si něco uvaříme a odpočíváme. Odpoledne většinou chodíme do posilovny. Není to zase tak nabité. Dá se to zvládnout. I s tou školou. Trochu (směje se).

Co ve volných chvílích děláte?
Havlíčkův Brod je celkem malé město, takže tam není moc na výběr. Někdy si s klukama zajdeme zahrát poker. Kdyby tam bylo kino, určitě do něj chodíme, ale kino tam není (úsměv).

Foto: Michal Slavík (hokejkv.cz)

Fotogalerie z Turnaje čtyř