Brněnští rodáci
27.07.2011
B r n o - Rozhovory s Jiřím Sedláčkem měl každý rád. Vždy bylo o čem hovořit, platí to i v tomto případě. Příjemné povídání trvalo více jak hodinu a pokud by si tento rozhovor chtěl někdo vytisknout na památku, bude k tomu potřebovat hned šest stránek formátu A4. I po letech je rozhodně nač vzpomínat. Zkuste to také.
Kdo je Jiří Sedláček?
Odchovanec brněnské Komety se narodil 25. prosince 1978. Poprvé nakoukl do seniorského hokeje v sezóně 1996-97, když si jej z dorostu vytáhl trenér Karel Franěk. Jiří nastoupil k pěti zápasům a vstřelil svou vůbec první branku. Další sezónu přidal do statistik devět čárek v kolonce odehraných zápasů a jednu ke vstřeleným brankám. Sezónu 1998-99 strávil na hostování v tehdy druholigovém Ytongu, po roce se vrátil do Komety, kde bez přestávky působil do roku 2005.
Celkem v jejím dresu odehrál rovných 300 utkání (32. místo v historických tabulkách), vstřelil 65 branek, připsal si celkem 86 asistencí, což mu vyneslo 151 bodů a 25. místo v historickém bodování hráčů Komety. V letech 2001-2003 byl kapitánem Komety. V jednom útoku se sešel nejčastěji s Tomášem Meixnerem, Milanem Mikulíkem, Miroslavem Točíkem, Tomášem Karným, Pavlem Nohelem. V jeho poslední sezóně mu hráli na křídlech povětšinou Milan Baranyk, Pavel Nohel a Roman Meluzín.
Jirko, jaké byly Vaše hokejové začátky v Kometě Brno?
Bylo to tehdy na starých Lužánkách a poté na nekrytém Úvoze, někdy v roce 1983, když mi bylo pět let. K hokeji jsem se dostal přes mého bratrance, který ho hrál. Líbilo se mi to, tak mě rodiče přihlásili do přípravky, kterou vedl pan Kokš.
V současné době funguje pouze Úvoz, vzpomenete na legendární stadión v centru města, který už zmizel z mapy?
Jako malý kluk jsem tam zažil neopakovatelné chvíle. Viděl jsem zápasy například s Popradem, Košicemi. Tehdy chodilo přes deset tisíc diváků a atmosféra byla vynikající. Byl to takový hnací motor k nastartování mé kariéry. Věděl jsem, že u hokeje budu chtít zůstat a hrát ho.
Kometa hraje již spoustu let na Rondu, Zbrojovka pro změnu na Srbské, chtěl byste návrat na tato bývalá sportoviště?
Určitě se říká, že oba kluby a sporty patří za Lužánky, je to taková tradice, ale myslím si, že tím momentálně víc trpí Zbrojovka. Hodně lidí chodilo právě tam a Srbská jim nepřirostla k srdci. U Komety je obrovský boom, není to nijak cítit jako v případě fotbalu. Nedávno jsem šel kolem Lužánek a bylo mi z toho smutno.
V Kometě máte odehráno tři stovky zápasů. Máte v hlavě svůj vůbec první gól?
To víte, že ano. Bylo to doma, tehdy za Lužánkami, s Berounem. Někdy za stavu 6:0 nahodil Karel Beran od modré a já to před bránou dorazil. Byl to poslední zápas sezóny a ihned po něm probíhala rozlučka. Jako osmnáctiletý kluk jsem samozřejmě neměl nějaký příjem. Táta mi musel dát peníze, protože mě kluci strašili, že to budu mít drahý. Nakonec to dopadlo dobře. (úsměv).
Puk zůstal na památku?
Ne, já na sbírání kotoučů nikdy moc nebyl.
Padlo zde jméno Karla Berana, nynějšího trenéra juniorky, koho dalšího byste zmínil?
V těch hokejových začátcích mi hodně pomáhal Patrik Weber, dále třeba Tomáš Mikolášek a Saša Elsner. Na něj nedám dopustit, své si odehrál a kvalitním obráncem bezpochyby byl. Byli to starší a zkušení hráči, kteří si mě vzali pod křídla. Z té staré party se hodně potkávám s Tomášem Meixnerem.
Dalo by se říct, že Jiří Sedláček je chodící kronikou brněnského hokeje, bohužel po většinu času v neslavných dobách, vzpomenete si na něco kupříkladu z nižších soutěží?
Já často říkám, že jsem natrefil na to nejčernější období v dějinách Komety, trochu jsem si to tak nějak vyžral. Je toho hodně, derby s Ytongem, duely až ve třetí národní. Ale jak se říká, všechno zlé je k něčemu dobré. Situace tady nebyla dobrá. Kdo ví, jak by to dopadlo, kdyby tady ta doba temna nebyla. Co by se dělo dál, jestli by se vůbec objevil člověk typu Libora Zábranského. Když se nad tím člověk zamyslí, dopadlo to vlastně dobře.
Možná jen hrstka fanoušků ví, že Brňané hráli zápasy například s Velkou Bíteší, Uničovem, Šternberkem, atp. Dnes je to naprosto nepředstavitelná a těžko uvěřitelná záležitost. Dalo se v té soutěži najít vůbec něco pozitivního?
Moc nedalo. Pro nikoho z hráčů to nebyla žádná legrace, nebylo to jednoduché období. Naštěstí se vše v lepší obrátilo.
Asi myslíte koupi licence od Žďáru, dohrání ročníku ve Vyškove a poté návrat do první ligy...
Je to tak. Dřív byl největší problém v tom, že nikdo do toho nešel s dlouhodobější koncepcí. Každý chtěl mít všechno rychle, nedokázal mít trpělivost. Majitelé se střídali jak na běžícím pásu a podle toho ty výsledky vypadaly.
Brněnští rodáci
#1 Tadeáš Galanský
#2 Ivo Crhák
#3 David Havíř
#4 Jiří Sedláček
To muselo být pro hráče strašně těžké žít v nejistotě?
Většinou klub všem hráčům dlužil peníze, nikdo nevěděl pořádně co bude. Ani nešlo nárokovat po vedení dlužné částky, protože se mezi tím vyměnil majitel.
Raději se podívejme na příjemnější věci, několikrát předtím bylo řečeno, že jste odehrál v Kometě obrovské množství utkání. Celkově 65 gólů a 86 asistencí, pětadvacáté místo v historických tabulkách v počtu bodů, to jste ani Vy sám netušil?
(smích). To máte pravdu, já na to čuměl jak puk. Vůbec nevím, co na to říct. Je pravda, že když jsem byl mladý, dostával jsem hodně prostoru, takže tam se asi nejvíc bodů nastřádalo.
Jiří Sedláček - centr, kapitán. Koho měl nejčastěji na křídlech?
Točík, Sedláček, Meixner, to byla hlavní lajna (smích). Na obraně ještě Saša Elsner. Hodně jsem s nimi odehrál i přesto, že se třeba v jedné sezóně protočilo sedmdesát hokejistů, neuvěřitelné číslo. Ještě si pamatuji Marka Moskala a Aleše Sochorce, to byl vydařený ročník. A pak Pavel Nohel...
A co například brankáři?
Vzpomínám si na Martinu Vrbu, Pavla Nešťáka. V jednu sezonu nám bylo oznámeno, že bude jedničkou Martin a zkušený Pavel, který měl pomalu tituly ze všech zahraničních soutěží, bude na střídačce. Dneska se tomu musím jen smát.
V Kometě jste skončil v roce 2005, následoval přesun do druholigové Techniky, nebylo to asi lehké loučení?
Začal jsem letní přípravu v Kometě a někdy v srpnu jsem odešel hrát druhou ligu. Nevím jestli to byla součást výměny, ale tehdy za mnou Libor Zábranský přišel, vysvětlil mi situaci jaká je a že Technika má o mě zájem, takže jsem přestoupil.
Na klub svého srdce jste ale asi předpokládám nezanevřel?
Hrál jsem jinde, začal pracovat. Moc nebyl čas sledovat kluky, protože se zápasy kryly, ale byl jsem v obraze. Fandil jsem dál, přeci jen jsem odehrál v Kometě přes dvacet let. Byl a je to klub mého srdce.
Pojďme se podívat na Vaši rodinu, konkrétně tátu. Když se řekne legendární brněnský klub Šelepka, vybaví se mi jména Sedláček – Bernátek, má to spojitost?
Má, to je můj otec, který ten podnik s panem Bernátkem vede již čtyřicet let.
Miroslav Donutil jednou o Šelepce prohlásil, že se tam zastavil čas...
Je to pravda, ale v poslední době se tam dějí velké opravy, který už byly potřeba. Bylo to třeba oživit. Ale ta atmosféra parku, restaurace a samotného sálu je neopakovatelná. Je jasné, že nejde žít pouze z historie, čas se posunul kupředu, tak i zde bylo třeba udělat nějaké nové kroky.
Sedláček starší byl a je Vašim fanouškem?
Na hokej chodí, ale pouze, když hraji já. On je takový zvláštní typ fanouška. Fandí vlastně mě, takže mu je jedno, v kterém týmu momentálně jsem. Ale celkově brněnský sport sleduje.
Věk na hokej stále máte, plánuje pokračovat alespoň ve druhé lize?
Zatím to ještě nemám rozlousklé. Jsem hráčem Techniky, ale poslední dva roky jsem hrál za Břeclav, která má teď finanční problémy. Uvidíme, jak to tam dopadne. Šel tam hrát i trénovat Míra Barus, který mi říkal, že nastoupí maximálně na obraně. (smích).
Jak to s Vámi vypadá po zdravotní stránce?
Po všech peripetiích s koleny se už cítím v pohodě. Operace dopadly dobře, kolena drží, takže bych mohl pokračovat alespoň na druholigové úrovni.
I když zrovna nehrajete hokej, u ledu jste zůstal, přibližte čtenářům svou činnost?
Nejprve jsem začal trénovat mládež, udělal jsem si licenci „C“, po krátké době jsem od toho upustil. Třeba se časem k tomu vrátím. V současné době vedu již třetím rokem tréninkové centrum mládeže za Lužánkami. Hlavním posláním našeho centra je rozšířit nabídku tréninkových možností hokejistů, která by měla vést k jejich zdokonalení ve všech herních činnostech, zejména: střelbě, technice bruslení, bruslení s pukem, obratnosti. Máme speciální trenažér, na kterém se učí technika bruslení. Na starost mám většinou děti všech věkových kategorií, a to od šesti let. A abych ještě doplnil svou další práci, tak dvakrát týdně učím externě na Fakultě sportovních studií, a to základy bruslení a ledního hokeje.
To se rozhodně nenudíte, ale co přítelkyně, ta má asi radost, když Vás vidí jednou za čas doma...
To je trošku zásah do živého. Já se před dvěma lety oženil a po roce rozvedl. Jeden z důvodů byl právě díky tomu, že jsem byl pracovně hodně vytížen. Hrál jsem za Břeclav, trénoval tam starší dorost, do toho jsem učil na vysoké škole a vedl tréninkové centrum mládeže. Tím pádem to v osobním životě příliš nedopadlo. Ale nyní mám přítelkyni Ivču (ukazuje na sympatickou barmanku v restauraci v Hybešově ulici), která je hodně tolerantní a pomáhá mi. Nemá to se mnou jednoduché. Určitě to napište, ať má radost.
Vzpomenou si na Vás fanoušci?
Občas ano. Nedávno za mnou přišel na tréninkový trenažer kluk, který měl můj dres. Jeho tatínek ho získal v nějaké aukci, to jsem byl hodně mile překvapen. Chtěl po mě věnování a podpis. To jsou věci, které potěší.
Je vidět, že brněnský fanda nezapomíná...
Je to určitě pozitivní. Snažili jsme se zde odvádět maximum ať byla doba jakákoliv. Za daných okolností bylo snadné odejít z Brna, nabídek jsem měl v tu dobu hodně, ale většinou jsem zůstal a snažil se tady hokeji pomoci.
Hodně diváků si určitě vybaví zápas s Českými Budějovicemi v první lize, kdy byla výluka NHL. Do sítě Romana Turka se Vám podařilo dát dvě branky, byl to Váš nejlepší zápas v Kometě?
To bylo nádherné utkání. Vyprodané Rondo. Pro mě to bylo patnáct minut slávy, možná i díky tomu si mě fanoušci pamatují. Ptají se, to jsi byl ty, který dal dva góly Turkovi? Určitě jeden z nejlepších zápasů, to bezpečně.
V tom památném utkání nastoupily krom Turka i další hvězdy, Prospal s Dvořákem a Martinkem, jak to bylo proti nim hrát?
Jsou to samozřejmě všichni výborní hokejisté, ale třeba Václav Prospal asi nesl hodně špatně, že je jeho tým pouze v první lize. Hrál jsem proti němu v té sezoně dva zápasy. Celkovým vystupováním na ledě mě zklamal, choval se kolikrát jako blázen, možná to patří k jeho stylu hry. Mohl by být nad věcí. Ale pozor! Pořád je to pan hráč.
Dokonce si stěžoval na přílišný hluk v hledišti, pokud si ještě vzpomínám...
Už si to tolik nevybavuji, ale je pravda, že hlasatel upozornil diváky, aby nebyli tolik hluční, což je v Rondu prakticky nemožné.
Máte nějaký hokejový vzor?
Nikdy jsem vyloženě neměl hráče, který by byl vzorem. Ale přeci jen jedno jméno a tým řeknu. Vždycky se mi líbil Steve Yzerman v Detroitu.
Znáte současný kádr Komety, máte tam například nějakého kamaráda informátora?
Jsme dobří kamarádi se Špenátem (Romanem Eratem), takže si čas od času napíšeme. Dřív jsem byl, a pořád jsem, velký kamarád s Lhoťákem (Sašou Lhotským). Byl oblíbený mezi diváky i hráči, měl dobrou povahu, byl férový a byla s ním veliká legrace. Toho musím taky zmínit, jinak by mi to dal na skypu pěkne sežrat, že jsem si taky nevzpomněl na obránce. Neustále se štengrujeme. (směje se)
Probrali jsme hodně věci, ale na jednu bychom nemohli zapomenout. Tři roky jste byl v Kometě kapitán, jak probíhala komunikace s rozhodčími? Nejste příliš impulzivním typem hráče...
Často jsem s nimi vycházel dobře. Většinu znám, přeci jen jsem měl něco odehráno. Hodně špatné to bylo například s Martinem Smetákem, ten nám dával kolikrát co proto. Toho bych raději moc nekomentoval. Co nám kolikrát provedl i s dětmi...Takový Milan Minář je pravý opak, to je rozhodčí par excelence. Jednou nás pískal v Uničově a vyloučil mě. Já protestoval, že jsem nic neudělal. Říkal mi, běž na trestnou. Jak jsem vylezl, tak za mnou přijel a povídá: Sedlo, měl jsi pravdu, já to viděl špatně, omlouvám se. Tak to od něj bylo sympatické gesto, klobouk dolů.
Rovněž jste byl na zimní univerziádě v Innsbrucku 2005, to muselo být krásné období?
Na to vzpomínám moc rád, byl to asi můj největší hokejový zážitek. Je to v podstatě taková malá olympiáda. Je tam olympijská vesnička, účastníci jdou na začátku v průvodu, nesou vlajku. Bylo to moc pěkné. Vzpomínám si na Lucku Hrstkovou, která tam získala ve sjezdovém lyžování několik medailí. Dále také na Kateřinu Novotnou v short tracku. Co se týče nás, tak semifinálové a finálové zápasy dokonce přenášela televize. Dostali jsme se až do finále, kde přišla sice prohra, ovšem i druhé místo bylo obrovským úspěchem, kterého si nesmírně vážím.
Tehdy to musela být velká sláva, přeci jen jste tam měl hodně spoluhráčů z Brna, pokud se nepletu?
Hrál jsem se Zdeňkem Mrázem, Tomášem Meixnerem, Milanem Karlíčkem a dalšími. Celkově tam bylo hodně brněnských hokejistů. Pamatuji se, jak jsme v semifinále vyřadili domácí Rakousko, které kvůli tomu přerušilo celou extraligu, mělo tam tehdy sedm hokejistů z nejvyšší soutěže. Opravdu zážitek.
V dotazníku také uvádíte oblíbené a neoblíbené stadiony, zkuste do této problematiky zabrousit obšírněji...
Já měl vždycky rád takové ty promrzlé haly. Vyhovoval mi i například Hradec Králové. Celkově mužstvo, která hrálo kombinační hokej. Naopak specifickým stadiónem byla Třebíč. Nehrálo se mi tam vyloženě špatně, ale byl to takový komplex. Už když jsme balili věci do autobusu, prohrávali jsme 3:0. Ale abych udělal fanouškům radost, jedno negativum řeknu, a to Mladá Boleslav. Ten stadión tam stál vážně za prd a těch lidí tam taky moc nechodilo.
Osobní dotazník Jiřího Sedláčka
Místo narození: Brno
Hokejové začátky v klubu: V roce 1983, když mu bylo pět let.
První trenéři: pánové Kokš, Dufek.
Přezdívka v kabině: Sedlo, Dlak.
Oblíbené číslo dresu: 25
Oblíbený nápoj: pivo
Oblíbené jídlo: dříve říkal kuřecí, dnes cokoliv.
Neoblíbený soupeř (stadion): Mladá Boleslav.
Oblíbené stadiony: Lužánky, Hradec Králové.
Nejlepší hokejový zážitek: Dva góly do sítě budějovického Romana Turka a stříbro ze zimní univerziády v Innsbrucku, kde byl kapitánem.
Oblíbená hudba: metal
Koníčky: kino.
Svobodný X ženatý: rozvedený
Děti: nemám
Životní motto: Co mě nezabije, to mě posílí.
Statistiky:
Sezóna Klub Z G A B TM
1996-97 HC Kometa Brno (1.liga) 5 1 0 1 -
HC Kometa Brno - jun. (E) 36 19 16 35 -
1997-98 HC Kometa Brno (1.liga) 9 1 0 1 -
HC Kometa Brno - jun. (E) 39 16 26 42 -
HC Kometa Brno - jun. (E,p-o) 2 0 1 1 -
1998-99 HC Ytong Brno (2.liga) - - - - -
1999-00 HC Kometa Brno (1.liga) 49 6 16 22 26
HC Rondo Brno (2.liga) 4 1 1 2 2
2000-01 HC Kometa Brno (1.liga) 48 9 15 24 16
2001-02 HC Kometa Brno (1.liga) 41 10 5 15 22
HC Kometa Brno (baráž o 1.ligu) 7 1 3 4 0
2002-03 HC Kometa Brno (2.liga) 48 15 - - -
HC Kometa/VTJ Vyškov (2.liga) - - - - -
2003-04 HC Kometa Brno (1.liga) 45 13 14 27 22
HC Kometa Brno (baráž o 1.ligu) 7 4 2 6 0
2004-05 HC Kometa Brno (1.liga) 36 6 5 11 6
HC Kometa Brno (1.liga, p-o) 3 0 0 0 4
2005-06 Sk HS Třebíč (1.liga) 1 0 1 1 0
VSK Technika Brno (2.liga) 31 12 13 25 14
VSK Technika Brno (2.liga,p-o) 11 5 5 10 4
2006-07 VSK Technika Brno (2.liga) 42 20 28 48 14
VSK Technika Brno (2.liga,p-o) 8 2 5 7 2
2007-08 VSK Technika Brno (2.liga) 27 14 21 35 41
VSK Technika Brno (2.liga,p-o) 10 4 9 13 2
2008-09 VSK Technika Brno (2.liga) 10 4 5 9 4
2009-10 HC Břeclav (2.liga) 33 13 21 34 12
HC Břeclav (2.liga,p-o) 3 1 1 2 4
2010-11 HC Břeclav (2.liga) 26 9 9 18 10
Celkem Nejvyšší soutěž ČR 0 0 0 0 0
|
Foto:
Zbyněk Matýsek
