Hráli jsme srdcem, proto postupujeme, říká kapitán české osmnáctky Libor Zábranský

Václav Petrů, foto: Roman Kantor.

B ř e c l a v – Česká osmnáctka v Břeclavi zdolala v dramatické bitvě vítěze protější skupiny Rusko 2:1 a po roce znovu postoupila do finále prestižního Memoriálu Ivana Hlinky. Výrazný podpis na semifinálové výhře měl kapitán týmu Libor Zábranský, který si připsal asistenci u vyrovnávací branky českého týmu a po zápase byl vyhlášen nejlepším mužem utkání. Velké finále sehraje národní mužstvo proti Kanadě, zápas začíná v sobotu v 17 hodin v břeclavské Ice Bors Areně.

Vyšel vám plán pro semifinálový zápas na sto procent?
Troufnu si říct, že určitě. Možná na začátku jsme je nechali trochu ujíždět, ale jinak bylo vidět, že Rusové moc neví, jak s námi hrát, takže určitě to vyšlo.

Spoustu puků jste jim vzali ve středním pásmu, byla to taky součást taktiky?
Přesně tak. Nechtěli jsme za nimi bláznivě lítat, protože oni hrají dlouhé přihrávky, takže jsme na ně vyčkávali a vyšlo to.

Dostali jste první gól, ale nezatřáslo to s vámi.
Stalo se to naštěstí ze začátku zápasu, takže byla ještě dlouhá doba s tím něco udělat a jak jsme dali ten vyrovnávaci gól, tak to bylo dobrý.

Takže velká euforie v kabině po postupu do finále.
Určitě.

Česká reprezentace má v Břeclavi důvod k radosti. Po skalpech Švýcarska a USA přehrála také Rusy. Foto: Roman Kantor.

Z kabiny vám po zápase zněla píseň Raketou na Mars, s tím jste přišel vy?
Ano. Kluci neprotestovali. Hrálo to po každém vítězném zápase od začátku turnaje.

Kde se v tom týmu vzalo? Přeci jen se tomuto mužstvu moc nevěřilo.
Myslím, že rozhodla bojovnost. Hráli jsme srdcem, ať už to byl zápas s Kanadou, kde se nám zranili tři hráči...Prostě jsme šli do všeho naplno.

Ve finále vás čeká Kanada. Je to lepší soupeř než Švédsko?
Myslím si, že ano. Možná nám víc bude vyhovovat ten kanadský hokej, protože Švédi hrají ještě úplně jiný level. S Kanadou jsme prohráli 1:3 v přípravném zápasu, ale může se nám podařit je překvapit podobně jako Rusko.

Byla výborná atmosféra. Je pro spoluhráče třeba těžké si zvyknout i na tu podporu, na kterou nejsou zvyklí z klubů?
Podpora byla fantastická. Občas je těžké se na ledě vůbec slyšet, když člověk může dát přihrávku do prázdné, ovšem v takovém bláznovství to často přeslechne. Ale je dobře, že to tady tak žije.

Jak se cítíte v roli kapitána na turnaji?
Už dva roky jsem kapitán. Je to pro mě velká čest. Jsme si všichni rovni, ale je to o to větší zodpovědnost, že musím kluky podporovat. Mě to baví, takže je to super.

Co říkáte na skutečnost, že se v týmu nachází šest hráčů Komety?
Je to parádní, že jsme tady trochu brněnský gang.