Play out by byla loterie, shodli se Stehlík se Švaňhalem

Jak byste zhodnotili sezónu?

Ondřej Stehlík: Určitě moc úspěšná nebyla. Nechtěli jsme hrát play out, a to se nám podařilo. Prvotním cílem ale bylo play off, a toho jsme nedosáhli.
Ondřej Švaňhal: Já jsem z té sezóny dost zklamaný. Také jsem očekával, že bude play off. Nakonec jsme měli namále, abychom nehráli play out. Tomu jsme se vyhnuli a jsem rád, že to dopadlo, jak to dopadlo.

Nezačalo to play off utíkat už v první třetině extraligy?

OŠ: To bylo spíš celou sezónu. Prostě nám něco chybělo. Nedá se říct, že by uteklo hned na začátku.
OS: Já si myslím, že to odstartovaly už tamty první čtyři zápasy. V prvních dvou nás poslali na Lužánky. To by nebyl takový problém, až na to, že jsme tam neměli žádný trénink. Šli jsme rovnou do hry. Proti silným soupeřům jsme prohráli nakonec jen o gól, ale i přesto tady začal nějaký ten psychický blok. To se s námi vezlo dál. O jednu branku jsme potom prohráli ještě hodněkrát.

Vladimír Kočí (trenér juniorky, pozn. red.) přesto říkal, že jste hodně zápasů byli lepším týmem ...

OS: Ono to často zní jako výmluva. Bohužel to tak ale někdy fakt bylo. Přestože jsme soupeře přehrávali, prohráli jsme. Když se to stane jednou dvakrát, tak se nic neděje. Nám se to bohužel stávalo dost často.
OŠ: Těch proher o gól bylo až moc. Všechno to vyplynulo z toho, že jsme někdy nehráli přesně podle pokynů, ať už v obraně nebo útoku a pak samozřejmě z neproměňování šancí.

Stupňovalo se to s každou další prohrou?

OŠ: Dá se říct, že to pokračovalo celou sezónu.

Tuto sezónu vás trénovali dva trenéři. Pana Lubomíra Oslizla vystřídal Vlastimil Kočí. Viděli jste v jejich způsobu trénování nějaký výrazný rozdíl a pomohla vám ta výměna?

OŠ: Určitě. Každý trenér má svoje techniky, svůj styl. V jednu chvíli, když přišel pan Kočí, jsme dostali nový náboj. Začalo se nám dařit. To bylo před Vánocemi, kde jsme udělali vítěznou šňůru. Po Vánocích jsme se bohužel znova dostali tam, kde jsme nechtěli být. Pořád jsme prohrávali a šlo to zase špatným směrem.
OS: Já mám s oběma trenéry osobní zkušenost. Před sezónou jsem věřil tomu, že budeme hrát v klidných vodách kolem desátého místa a v klidu půjdeme do play off. Pan Oslizlo to už loni vedl dobře, jak říkal taky Reša (David Reschowský, pozn. red.). Přestože jsme hráli play out, tak jsme hráli hokej a v klidu jsme to zvládli. Pana Kočího jsem znal z mládežnických týmů a z dorostu, kde jsme hráli play off. Tam nám to šlapalo celou sezónu. I tady jsem celou dobu věřil tomu, že se to zvedne. To se také v pár zápasech podařilo, ale po těch Vánocích nastal zase úpadek. Musím k tomu ještě dodat, že předtím jsme třeba prohráli, ale aspoň jsme něco hráli, kdežto po těch Vánocích jsme ty zápasy prohrávali svojí nehokejovostí. Prostě jsme nepředváděli nic zajímavého.

Uškodila vám v tomto ohledu vánoční pauza? Možná, že kdyby se jelo dál, dokázali byste na ty výhry navázat.

OŠ: To nevím. Mně osobně to celkem vyhovovalo. Já jsem se cítil pořád stejně dobře. Díky tomu, že jsem trénoval s áčkem, jsem měl i dost natrénováno. Bohužel to tak ale nebylo u celého týmu. Hráli jsme velice špatně.
OS: Někdy ta vánoční pauza přijde vhod. Ale zrovna před těmi Vánocemi jsme měli hodně nemocných kluků, bylo nás málo. Přesto jsme se dokázali semknout a vyhrávat ty zápasy. Bohužel to ty Vánoce přerušily. Otázkou taky je, jestli by jsme bez pauzy vystačili fyzicky. V tu chvíli se nám to přetrhlo a po těch Vánocích už to nešlo.

Ondřej Švaňhal si tedy o vánoční pauze zatrénoval s “A“ týmem Komety. Daly by se ty tréninky nějak srovnat s tréninky juniorky?

OŠ: Tam je hlavní změna, že ti chlapy myslí jinak. Spoří tu rychlost na věci, které budou potřebovat. V juniorce je to hodně o bruslení. Taky si tam může člověk dovolit hodně věcí, které proti chlapům nemůže. U mužů stačí maličkost a jste na zemi.

Nakonec jste tedy juniorskou extraligu v Brně zachránili. Nemohli jsme si ale nevšimnout, že k tomu hodně pomohly výsledky Šumperku, kterému se v těch posledních zápasech “dařilo“ stejně jako vám.

OS: To nebylo moc příjemné. Proti Vsetínu jsme všichni chtěli tak moc, až to nevyšlo. Vsetín nakonec vyhrál zaslouženě. Nikdo nemohl říci nic proti. Stejně tak jsme jeli na poslední kolo do Třince s tím, že prostě musíme vyhrát. Ten den jsme bohužel vůbec nevěděli, jak Šumperk hraje. Nikde to nebylo. Ve druhé třetině jsme se alespoň dozvěděli, že prohrávají.

Jak se vám vlastně takové zápasy o bytí a nebytí, konkrétně o play out hrály?

OS: V tu chvíli jsme byli v takovém psychickém rozpoložení, že bych měl v play out obavy o záchranu. To potvrdil i Vsetín, který už touto dobou z extraligy spadl. Ty týmy, proti kterým se play out hrálo, jako například Jihlava, byly hodně nevyzpytatelné.
OŠ: V těch prvoligových týmech se do toho určitě dává hodně peněz, takže si mohly stáhnout dost hráčů. Taky je tam samozřejmě obrovská motivace v podobě postupu do juniorské extraligy. Kvůli tomu by ty zápasy byly hodně těžké. Jsem rád, že jsme se play out vyhnuli, protože by to nebylo nic příjemného.

Oba dva jste nasbírali takřka stejně bodů. Nevsadili jste se o něco, kdo jich bude mít na konci víc?

OS: My jsme si akorát před sezonou říkali, že by jsme chtěli mít bod na zápas, ale to se nám bohužel nepovedlo. Taky jsem chtěl vstřelit víc branek, ale bohužel no (povzdechne).
OŠ: Před sezonou jsme si říkali trošku jiný počet, než jsme nakonec nastřádali (hořce se usmívá). Určitě to bylo málo. Chtěl jsem mít víc bodů, více pomoci týmu. Určitě jsem v tom ale nebyl sám, kdo by jich chtěl mít víc.

Máte oblíbený způsob zakončení?

OS: Samozřejmě bych mohl dávat víc gólů normálně, ale padá mi to tam hlavně z dorážek. Nejradši se pohybuju kolem brány. Tam se mi zakončuje nejlíp. Mám rád, když to můžu někam dorazit nebo dopíchnout. A ještě teda dávám rád góly stehnem (podívají se na sebe a znovu se rozesmějí), když mě někdo trefí od modré čáry.
OŠ: Já jsem spíš na střely. Největší radost mám z toho, když tomu gólmanovi vymetu růžek. Pro praváky gólmanovi nad lapačku. To jsou takové specialitky.

V jednom zápase jsi jel během jedné minuty dvakrát sám na brankáře a poprvé jsi zamířil vedle levé šibenice a podruhé vedle pravé. To ti moc nevyšlo.

OŠ: To si taky moc dobře pamatuju. Ty víka jsou většinou pocitové záležitosti. Když jedete, tak cítíte, že to tam musíte vystřelit. Taky mám radost, když dám gól z nájezdu, což se mi letos moc nedařilo.
OS: Když jsme u těch nájezdů, tak jsem letos taky párkrát zakončoval střelou, přestože mám nejraději blafák. Sám ani nevím proč. Prostě smolná sezóna.

S kým se vám nejlépe hrálo?

OS: Jelikož už hraju druhý rok s Grmym (Jan Grmela, pozn. red.), tak asi s ním. Dokážeme si nejvíc vyhovět. Celou sezónu jsme v podstatě odehráli spolu, jen se nám tam pořád někdo střídal. Na Slavii si s námi zahrál Ondra Švaňhal, ale moc dlouho nám to dohromady taky nevydrželo. Ze začátku sezóny jsme hráli s Tomášem Hájkem, což bylo taky dobré, až na to, že jsme se snažili všechno vozit do prázdné brány, a to nedělalo dobrotu.
OŠ: Za sebe se mi těžko rozhoduje. Určitě tady s Ondřejem, protože se známe už z mládeže. Pro mě to bylo hrozně těžké, protože mi trenéři pořád dávali jiné centry a křídla. Neměl jsem nikoho, s kým bych se mohl déle sehrát.

Zápasy jsi hodně prožíval. Sem tam bylo vidět nějaké to seknutí do mantinelu. Obzvlášť, když jsi byl vyloučený. Věděl jsi, co si můžeš dovolit?

OŠ: Já myslím, že jsem těch trestů už měl tolik, že tam ty zkušenosti jsou (oba dva se smějí). Tam už víte, co si můžete dovolit. Občas to taky nevyjde. To ale záleží hlavně na rozhodčích, protože každý bere něco víc, něco míň.

Celou sezónu tým pronásledovala nějaká zranění. Byl i to jeden z důvodů umístění na spodku tabulky?

OS: Myslím, že to bylo spíš o psychice. Ve chvíli, kdy jsme věděli, že je play off i play out je daleko, jsme přestali hrát tak, jak bychom měli.

Jako jedna z možností zvednutí nálady a zlepšení výsledků se nabízelo povolání někoho z dorostu, kdo by týmu trošku psychicky pomohl. Přeci jen má za sebou dorost lepší sezónu a někteří střelci se prosazovali dost výrazně, takže neměli tak pocuchané sebevědomí. Co si o tom myslíte?

OŠ: Je to možné. Vždycky když mladí nastoupí někam výš, tak jsou hodně draví a jdou si za svým cílem. Mohlo to tým nakopnout, ale je otázka, zda by to tak bylo, nebo ne. Taky by ti mladí kluci udělali nějaký tlak na hráče ze základu, kteří by museli zabrat a zlepšili by se. To je ale otázka, kterou nikdo nezodpoví.

Těsně před vánoční pauzou se do Komety vrátil Matěj Mišura, který měl po loňské sezoně zastávat roli jednoho z tahounů týmu. Naplnil podle vás tato očekávání?

OS: Určitě. On je výborný hlavně jako nahrávač. Umí vypracovat tutovou šanci a nechat zakončovat toho kluka do prázdné branky. To bylo paradoxně někdy spíš na škodu. Asi tam nebyl nikdo takový, jako loni Roman Staša, kdo by si uměl pořádně najet a ten gól dát.

Od toho jste tam byli přeci vy, ne?

OS: No tak to nemůžu posoudit, protože já jsem s ním nehrál. My jsme oba dva centři, takže nevím, jestli by to dělalo dobrotu. Co se týče letoška, tak nám určitě hrozně pomohl. Je to vynikající hráč a mě se jeho styl hry hrozně líbí.
OŠ: Určitě nám Matějův příchod pomohl. Je to hráč, který hrál na Slovensku extraligu, takže ty zkušenosti má. Hlavně je to technický hráč, se kterým se mi hrálo dobře. Uměl to nalít, ale bohužel ta naše koncovka byla žalostná, takže ty jeho nahrávky šly občas do háje.

Který hráč byl podle vás v týmu nejšikovnější?

OŠ: Já bych řekl, že právě asi Maťa.

Častokrát jsme mohli vidět, jak si někoho prohazuje mezi nohama, pod hokejkou, a tak dále.

OS: On je taková hračička.

Prozradili byste, jak to vypadá na takovém dvoudenním zápasovém výjezdu?

OŠ: To je dobrá otázka (směje se).
OS: Moje největší vzpomínka do konce života bude asi, když jsme hráli v Praze dvojzápas se Spartou a Slavií. Poté co jsme na Spartě prohráli v prodloužení, jsme přišli na ubytovnu, kde bylo asi třicet postelí v jedné velké hale. Na to se fakt nedá zapomenout (usmívá se). Přestože jsme ten další zápas zase prohráli 3:2, tak si myslím, že nás to hodně stmelilo. Taky tam byla dost sranda.

Tak možná jste takové ubytování mohli mít častěji, aby vás to víc stmelilo.

OS: Určitě (usmívá se).
OŠ: Já si myslím, že tady ty výjezdy jsou docela sranda. V té Praze nám řekli, že to bude takový větší pokoj, kde budeme spát všichni, tak jsem si říkal, co to bude. Nakonec to vypadalo jak tělocvična s třiceti postelama (oba dva se rozesmáli). Další dobrý výjezd byl v Buďejovicích, kde byla taky dost sranda. Tam jsme dělali trošku bordel.
OS: Tam jsme prohráli tuším 7:1, takže to nemrzelo tak, jako kdybychom zase prohráli o gól. Díky tomu byla nálada trošku lepší.

Podíváme se trošku do šatny. Jak byste ohodnotili Davida Reschowského jako kapitána?

OŠ: Reša byl takový ten vůdčí typ. Byl v Kometě jeden z těch nejstálejších a má největší zásluhu na vybírání pokut. To se nám na konci sezóny vyplatilo. Poctivě to vybíral a stejně poctivě jsme si to užili.

Na co jste peníze “věnovali“?

OS: Proběhla nějaká drobná oslavička (rozesmál se). Na to se taky nebude moc zapomínat. Ale jako Reša tam byl jedním z nejstarších kluků. V juniorce měl odehráno strašně moc zápasů a myslím, že byl kapitán po právu.

Dodržujete nějaké rituály, jste pověrčiví?

OS: No něco tam bude. Loni nebo předloni jsme přišli do kabiny a na svém místě jsem měl takového slonečka zalepeného v izolačce, kterého tam asi někdo nechal. Nechal jsem si ho loni celou sezónu a letos skoro taky. Bohužel se mi právě o těch Vánocích ztratil, takže možná to bylo i tím (usmívá se).
OŠ: Já jsem dostal kdysi od jedné paní podkovu a tu jsem právě na začátku sezóny měl. To se mi ještě dařilo (povídá zasněně). Pak jsem ji ztratil a přestalo se mi dařit. Ještě když vyhrajeme, tak se druhý zápasový den snažím dělat věci stejně. Pak už jsou to spíš věci o zvyku, jako pití, převlíkání, kdy to dělám, kdy jdu na rozcvičku, kdy odejdu a podobně.

Soustředíte se před zápasem hodně?

OŠ: Ani ne. Většinou se v kabině pouští nějaká hudba hodně nahlas, aby nás to trošku vyhecovalo. Spíš se tím ale bavíme a uvolňujeme.

Ondřej Švaňhal byl chvíli hráčem Vsetína. Sleduje stále jeho výsledky?

OŠ: Abych řekl pravdu, tak ani ne. Spíš jsem se jen díval, jak se daří klukům, se kterými jsem hrával. Například Martinu Podešvovi to tam teď hodně padá. Hodně jsem ale sledoval juniorku. Dost mě mrzí, že teď vypadli z extraligy. Určitě je to pro Vsetín další rána, poté, co vyřadili z extraligy i áčko.

Znal ses s Petrem Horehleděm, který letos přestoupil do dorostu Komety právě ze Vsetína?

OŠ: Ani moc ne. Spíš jsem jen věděl podle jména, že je ze Vsetína, když přišel. Ale on je ten mladší ročník, který už jsem příliš neznal.

Jak se ti proti Vsetínu hrálo? Byl to pro tebe zvláštní zápas?

OŠ: Nebyl. Spíš když jsem hrál ve Vsetíně proti Kometě. To mě motivovalo mnohem víc. Nějak moc jsem to ale neřešil. Těch zápasů bylo totiž hodně, takže si na to pak zvyknete.

Jinou než brněnskou šatnu zakusil i Ondřej Stehlík.

OS: Já jsem hrál asi před dvěma roky jednu chvíli v Opavě za dorost. Tu dobu jsme tam hráli play off. Přišel jsem tam s Tomášem Popolanským na výměnu za dva juniory. Opavská juniorka už měla tehdy play off zajištěné, takže oni pomohli zachránit tu naši a my s Tomášem zase opavský dorost. Že by mě zápas proti ní po návratu do Komety nějak více motivoval, to se říct nedá, protože jsem k ní neměl ten vztah. Bylo to kvůli tomu, že jsem tam byl asi jen měsíc. Ale trošku zvláštní bylo, že se mi proti tady těm týmům dařilo, takže to bylo do určité míry pozitivní. Taky na to rád vzpomínám, protože na tom malinkém stadionu chodilo plno lidí. Samozřejmě bych ale radši hrál play off tady za Brno, což se mi letos zase nepovedlo (smutně se pousměje).

Jako všichni ostatní, kteří s námi před vámi dělali rozhovory i vy musíte mít oblíbené hráče.

OS: U mě je to určitě Henrik Zetterberg (Detroit Red Wings, NHL – pozn. red.). Ten se mě prostě líbí. Má parádní styl. Bylo fantastické, jak loni táhnul Detroit. Samozřejmě se mi líbí i spousta hráčů z naší extraligy, například Kratěna ze Sparty.
OŠ: Mým oblíbeným hráčem je určitě Martin Havlát (Chicago Blackhawks, NHL – pozn. red.). Zaprvé je to Brňák a zadruhé je to hráč, který to fakt umí. Bohužel má hroznou smůlu na zranění. Kdyby se jim vyhnul, tak by na tom byl ještě líp.

Chtěli byste hrát v zámoří?

OŠ: Určitě. Já bych šel. To jsem vždycky chtěl. Na druhou stranu, teď už by to asi nebylo nejvhodnější.
OS: Teď už asi ne.

Když jste připomněli tu extraligu, tak se musíme zeptat na výkony, které předvádí Martin Straka.

OS: On je fantastický hráč. Hrozně se mi líbilo, jak ho v Pardubicích rozsekli a on se šel hned nechat zašít a okamžitě se vrátil zpátky na led. Hned na to tam zase strašně lítal, přestože hráli sedmý zápas a prodloužení.
OŠ: To je pan hráč. Na něm jde krásně vidět, jak jeden hráč dokáže zvednout celý tým.

Vrátíme se k vašim kariérám. Jak to s vámi vlastně bude příští rok?

OS: Já ještě můžu pokračovat v juniorce, takže budu asi tam. Kdybych se dostal na letní soustředění s chlapama, bylo by to něco navíc. Ale nevím, co bude. Zatím nemáme žádné informace.
OŠ: To já ještě taky nevím. I když jsou v juniorce výjimky, tak bych tam už hrát nechtěl. Radši bych byl s těma chlapama. Letní přípravu bych měl začít tady s áčkem, a co bude dál, fakt netuším. Doufám, že nějakou šanci dostanu a určitě se o ni poperu.

Co říkáte na výkony Vladimíra Svačiny, který posílil Kometu na play off? A jak se díváte na to, že s ním měl přijít ještě Petr Strapáč.

OŠ: Vláďa je vynikající hráč. Já jsem ho poznal v juniorce, když jsem do ní nastoupil. On už vlastně patřil k těm nejstarším a bylo na něm vidět, že hrává v áčku. Spíš mě trošku vadil ten Strapáč, který je vlastně stejně starý. Nebo vadil, spíš pochybuju o tom, že by byl pro Kometu posilou.

Na závěr se zeptáme, komu vděčíte za to, že hrajete hokej?

OS: Otci. On hrával hokej, takže jedna z prvních myšlenek byla, že to půjdu zkusit taky.
OŠ: Mě k tomu přivedl taky taťka. Zeptal se mě, jestli to nechci zkusit. Tak jsme to zkusili, a protože mě to začalo bavit, zůstali jsme u toho.

Díky za rozhovor.

Ondřej Stehlík