V repríze loňského semifinále juniorka těsně podlehla Litvínovu

Komentář k zápasu

Úvodní minuty zápasu příliš vzruchu nepřinesly, oba týmy se věnovaly hlavně pozorné obraně. Změnila to až první přesilovka zápasu, ve které se dokonce hosté radovali z branky, která však jednoznačně padla až po hvizdu sudího. V desáté minutě se však již Litvínov mohl radovat naplno. Jakub Zdeněk odvedl výborný kus práce za brankou, odkud poslal přesně načasovaný pas sjíždějícímu Lukáši Válkovi, který z voleje trefil volné místo v brance Brna.

Gól obraz hry nijak výrazně nezměnil, postupem času akorát přibývalo drobných roztržek. Domácí hokejisté si stejně jako Litvínovští vyzkoušeli gólovou radost naprázdno, když viděli puk za brankovou čarou po Peslarově střele. Dle sudích se za ni však také dostal až po hvizdu. Po první třetině tedy vedli hosté, pravděpodobně zaslouženě.

Ve druhé třetině přinesla nejvíce vzruchu její osmá minuta. Kometa během ní totiž dokázala otočit zápas. V přesilovce pět na tři došlo k paradoxní situaci, kdy šli hosté do brejku a následně se zapomněli v útoku. Toho využil Petr Mrázek, který převzal puk od brankáře Klimeše, přejel celé hřiště a bekhendovým blafákem elegantně zakončil pod břevno branky hostí.

Ještě v téže minutě se v klasické pokračující přesilovce prosadil z velké mlýnice pře Horákem Pavel Pospíšil, o brance se ale dlouze diskutovalo. Hosté se totiž domnívali, že gól padl až po odpískání. Trojice sudích nakonec rozhodla tak, že branka platí. Vedení vydrželo Brňanům devět minut, poté vyrovnal Pavel Písařík, který dostal puk před branku šikovným pasem od Průši. Po čtyřicet minutách byly tedy oba týmy stejně blízko i daleko od výhry.

Rozhodnutí zápasu přišlo během jediné minuty. V čase 45:05 mohl Janoušek po šťastném odrazu puku posílat touš do prázdné branky, místo toho však po zemi namířil jen do tyčky. Minutu a tři sekundy trvalo, než zafungovala okřídlené nedáš – dostaneš. Pavel Písařík v plné rychlosti vyslal přízemní ránu a Klimeš nestačil zareagovat. Pro litvínovského forvarda to byl druhý gól zápasu.

Za dalších třináct vteřin mohlo být srovnáno, po Strejčkově faulu jel trestné střílení Pospíšil, ten však svůj druhý zářez v utkání nepřidal. Kometa se pak neprosadila ani v žádné z přesilovek, ani ve hře bez brankáře a hosté si tak na dalekou cestu domů přibalili tři body.

Na góly se hrozně nadřeme, mrzí Pavla Pospíšila

Jedno staronové jméno mohou v kádru brněnské juniorky registrovat příznivci mládežnického hokeje. Po roční odmlce se do Komety vrátil Pavel Pospíšil a v prohraném zápase s Litvínovem sehrál poměrně výraznou roli: „Je těžké takový zápas hodnotit. První třetina od nás byla slabší, ve druhé už jsme se zvedli a bojovali. Bohužel góly nám tam zatím vůbec nepadají,“ krčil rameny pár minut po závěrečné siréně centr třetího útoku.

Rozhodující gól padl již ve 47. minutě, domácí tedy měli poměrně dost času minimálně na srovnání skóre: „Litvínov to dobře zatáhl, bránil střední pásmo a bylo těžké se tam dostávat. A když už se to povedlo, tak jsme buď netrefili bránu, nebo nám to tam prostě nepadlo. Vždy se to odrazilo k jejich hráči a ne k našemu. Já jsem také mohl vyrovnat, když jsem jel nájezd. Ten se mi zkrátka nepovedl tak, jak jsem si představoval. Jednou jsme také dali puk do tyčky, když měli hosté zcela volnou bránu. My se na góly hrozně nadřeme a sráží nás to, že děláme osobní chyby a někdy chybuje i celá lajna. Je to jako přes kopírák, všechny zápasy jsou stejné,“ pustil se do obšírnějšího vyjádření svých pocitů hokejista, který má v oblibě číslo sedm.

Trestné střílení sice Pospíšil neproměnil, branku si však v zápase stejně připsal. Ve druhé třetině otočil stav ve prospěch Komety, hosté však hodně protestovali v domnění, že gól padl po odpískání: „Já nevím, byla to hodně nepřehledná situace. Ke mně se odrazil puk, sudí ho asi neviděl. Nevím, jestli pískl, ještě když jsem střílel, nebo když už byl puk v bráně. Já jsem do toho prostě jenom plácl, viděl jsem, že to je v bráně a začal se radovat. Rozhodčí to uznal a my jsme za to byli rádi,“ popsal Pavel asi nejkontroverznější moment utkání.

Ze čtyř zápasů vydolovala brněnská juniorka stejný počet bodů, což není zrovna vysoké číslo: „My pořád věříme, že tu sílu máme, že v nás někde je. Jenom to musí klapnou všechno se vším a body určitě uhrajeme,“ neztrácí optimismus mladý útočník.

V sezoně 2010/2011 byl Pospíšil kapitánem brněnského staršího dorostu a před další sezonou nastupoval za juniory v přípravě. Následně se však z Komety vypařil: „Chvilku jsem hrál krajský přebor za chlapy, asi měsíc a půl. Pak jsem dostal nabídku jít na Slovensko do Skalice, tak jsem tam dohrál zhruba půl sezony. Když začala letošní letní příprava, domluvil jsem se tady s trenéry, že to zase zkusím v Kometě. Tak jsem tady,“ popsal poslední rok svého hokejového života hráč narozený v lednu roku 1993.

Po loňské zkušenosti může Pospíšil porovnat kvalitu české a slovenské juniorské extraligy: „Ta je asi vyšší u nás, to bezpochyby. Tam se to hraje spíš na jednotlivce, tady je to kolektivnější,“ nepřekvapil levoruký hokejista svou odpovědí.

V Kometě toho Pospíšil odehrál za mládež hodně, je tedy jasné, že se zpět domů po roční odmlce těšil: „Já jsem byl s klukama pořád v kontaktu, i když tady postupovali play-off. Pořád jsem jim fandil a věřil. Jsou to kámoši, s některými se znám snad už deset let. Určitě jsem se na ně těšil,“ pochvaluje si „Pospec“ návrat pod Špilberk.