Minutu a půl před třetí sirénou jsi vstřelil rozhodující gól tečí rány Kuby Zbořila. Hosté signalizovali, že jsi puk zasáhl vysokou holí. Jak to bylo? To je taková rychlost, že to z mého pohledu nejde poznat. Já se snažím tečovat puk. A jestli to bylo trošku nad břevnem, tak to nedokážu posoudit. Ale puk jsem určitě zasáhl hokejkou, nebyla to teč tělem.
V novém roce jste ze čtyř utkání vytěžili plný počet dvanácti bodů. Kde se ve vás taková forma vzala? Nevím, jestli se tomu dá říkat forma. Snažíme se hrát jako tým. Hrajeme jednoduše, vyhazujeme puky z pásma, nehrajeme si s tím. To je asi změna oproti předchozí době.
Máte za sebou úspěšnou sérii tří domácích zápasů v jednom týdnu. Je hodně důležité, že jste ji takhle zvládli? K tomu nás asi pomohl ten první zápas roku v Pardubicích, kde jsme vyhráli o šest branek. To nám zvedlo sebevědomí. Teď jsme hráli proti týmům špičky tabulky. Snažili jsme se prostě hrát jednoduše, nic nevymýšlet a všechno posílat směrem na branku.
Dva zápasy po sobě jste inkasovali jedinou branku. Jaký podíl na tom má brankář Klimeš? Má teď formu, chytá výborně. Ale nechci ho nějak přechválit, aby nebyl nějak na hrušce. Ale fakt chytá výborně, má tam parádní zákroky. Hodně nám to pomáhá.
Jen dvakrát jste dnes hráli v oslabení, navíc jednou kvůli vyhození puku. Jak taková disciplinovanost pomůže? Snažíme se hrát bez faulů. Když jsou vyloučení, tak je složité, ubírá to sílu. Takhle můžeme hrát pořád dopředu. Obránci hrají výborně, snaží se jít čistě do těla a odebírají puky. My se snažíme v útoku nedělat zbytečné fauly. I dnes se pak ukázalo, že nám v závěru pomohlo, že jsme měli sílu ještě rozhodnout.
Dneska jsi dal dva góly, z letošních čtyř utkání máš jedenáct kanadských bodů. Co stojí za takovou fazonou? S Adamem Raškou a Danielem Kuncem jsme si v útoku sedli, rozumíme si. S Adamem spolu vlastně v útoku hrajeme už druhý rok. I když se někdy hádáme, tak je to jen v rámci srandy. Jde nám to, na ledě si vyhovíme a z toho padají góly. Máme taky stálou obrannou dvojku, Kubu Zbořila a Adama Šidáka. Ty taky musím pochválit, že všechno posílají na branku. My pak tečujeme a doklepáváme.
Zmínil jsi Daniela Kunceho, ten se v úterý proti Třinci s Markem Růžičkou porval a odjížděl z ledu s krvavými šrámy. Jak jste to v kabině řešili? No tak dostal na budku. Schytal pár bomb, má jizvu na hlavě a vypadá trošku divně. Smáli jsme se mu, ale jen tak zlehka. Může se to totiž stát každému, takže se takové posmívání moc nevyplácí.
Poslední otázka je nasnadě. Nepomýšlíš při své současné formě na další šanci v áčku? Zítra jede do Pardubic, kde jsi posledně rozhodl nájezdy… V áčku je to úplně něco jiného, než tady v juniorce. Máme tam úplně jinou úlohu. Není to o nějakém mém pomýšlení, je to na trenérech. Já se snažím hrát naplno v každém zápase. Jestli je to za áčko nebo za juniorku, to na tom nic nemění.