

Mohl byste na začátek zavzpomínat na vaše hokejové začátky? To už je hodně dávno, moc si toho nepamatuji. To byly ty doby, kdy mě táta jako šestiletého tahal od televize a mně se moc nechtělo. Pamatuji si na tréninky na Úvoze, které se odehrávaly ještě pěkně venku na zimě, bez žádné střechy, od šesti ráno.
Takže vás k hokeji přivedl otec? Ano. Chodil jsem navíc na Úvoz do hokejové školy, kde jsme měli klasickou výuku skombinovanou s hokejem. Strávil jsem zde šest let, byla to báječná léta.
Nepotkal jste se na Úvoze s některou z ikon brněnského hokeje? Samozřejmě. Například s Pavlem Zubíčkem jsme chodili do stejné třídy, s Markem Moskalem jsem seděl v lavici. Dále tam byli Aleš Křetínský, Pavel Nešťák, Jirka Mífek, ale i třeba Milan Vlk, který ještě loni trénoval mládež brněnské Komety.
Po dorostenecké kategorii, kterou jste ještě strávil v brněnském dresu, jste však zamířil mimo Českou republiku. Bylo to dáno situací. Neměl jsem moc na výběr. Odehrál jsem pár zápasů za Áčko v první lize, ale jelikož tu byl pan Sršeň, který se k brněnským odchovancům choval tak, jak se choval, musel jsem se rozhodnout pro odchod do zámoří. Tady bych prostoru příliš nedostal. Dostal jsem nabídku jít do Ameriky a využil jsem ji. Byl to sice risk, ale neměl jsem doopravdy moc na výběr.
Jak moc těžké byly začátky v Americe? Já jsem šel hlavně tou složitější cestou přes podfarmu, ne když jsou někteří hráči draftovaní přímo z juniorské ligy. Dostal jsem šanci se o místo porvat, což se nakonec podařilo, dokonce jsem se dostal i na kemp Anaheimu, který si mě vyhlédnul. V Americe jsem chodil do školy, učil jsem se anglicky, protože ta ze začátku nebyla nic moc a tlačil se tam od spodu.
Amerika však nebyla jediná z vašich zahraničních destinací. Během vaší kariéry jste navštívil i hokejové týmy ve Skotsku, Itálii či Francii. Ano to bylo poté. Strávil jsem nejdříve dva roky v Americe a Kanadě a pak jsem se rozhodoval, co dále. Mohl jsem zůstat v East Cost nebo vyzkoušet AHL, rozhodl jsem se pro setrvání v East Cost, ale můj spoluhráč z Kanady se mě zeptal, jestli bych nechtěl zkusit Itálii. Rozhodl jsem se to vyzkoušet, v Itálii se mi zalíbilo a odmítl jsem se vrátit zpět do Ameriky. Místo toho jsem putoval více po Evropě. V Itálii jsem pobyl tři roky, pak došlo ke změnám u počtu cizinců v týmu a já se musel pakovat. Přesunul jsem se do Velké Británie, kde jsem strávil čtyři roky, odtam na rok do Francie, do které jsem se zase po roční odmlce v Brně na rok vrátil. Poté už byl jen definitivní návrat domů do Čech, dítě bylo na cestě a cestování jsem již měl dost.
Říkáte, že jste se do Francie ještě jednou vrátil. Zaujala vás něčím ta země? Ani ne tak zaujala, spíš jsem byl s panem Zábranským domluven, že půjdu ještě na rok odehrát někam jinam, protože v Brně probíhaly velké změny. Po finanční stránce byla Francie výborným řešením, měl jsem tam už také známé. Bylo to vyloženě pouze na jednu sezónu. Ne že by se mi ta země nějak extrémně líbila, i když pěkná doopravdy je.
Jak jste to vůbec zvládal s komunikací, když jste tolik měnil země? Italsky jsem se v té době dokázal již jakžtakž domluvit, navíc to trénoval Kanaďan, takže to bylo dobré. Ve Francii to první rok trénoval Rus, byli jsme tam navíc dva Češi, jeden Slovák, jeden Polák, tři Rusi a jeden Francouz, který měl českou manželku, takže mluvit perfektně česky. Občas v kabině proto převládala čeština, jinak angličtina, i když tu Francouzi nemají příliš v lásce. Oni nás sice naháněli do školy, abychom se jejich jazyk naučili, ale nemělo to moc efektu. Pamatuji si jednoho Fina, který v týmu byl již třetím rokem a stejně pořád navštěvoval kurzy pro začátečníky.
Když jste vyjmenoval všechna vaše angažmá, připadáte si jako velký cestovatel? Asi ano, navštívil jsem toho doopravdy hodně. Ale existují i větší a aktivnější cestovatelé. Určitě mě to poznávání bavilo. Každá země byla jinačí a na všechny mám nějaké vzpomínky.
Dokážete říci, kde se vám líbilo nejvíce? Nejvíc určitě v Británii. Ten národ a ta povaha, to je prostě něco úžasného. Navíc tam měli nádhernou přírodu. Ani ta Itálie však nebyla špatná.

Sledujete ještě i teď italskou nebo francouzskou ligu? Za začátku jsem to sledovat stíhal, teď již ale nemám vůbec tolik času. Když jsem hrával venku, tak mi to okolnosti dovolovaly brouzdat chvíli po internetu.
Zmínil jste, že jste z Itálie musel odejít kvůli maximálnímu počtu cizinců v týmu. Mohl byste to nějak upřesnit? V Itálii to každou chvíli měnili. Jednou tam byli povoleni maximálně čtyři cizinci v týmu, pak dva cizinci, někdy ale i šest či deset. Všechno to ale byly vesměs gentlemanské dohody, byl tam tým, který měl v kádru deset cizinců místo šesti, ale porušil jen onu dohodu a nikdo ho nepokutoval.
A jaké to vůbec bylo po hokejové stránce v těchto zemích? Nebylo to špatné. Například v Miláně, se kterým jsme hráli Alpskou ligu, byla úroveň vysoká. Alpskou ligu hrál také Feldkirch, který vyhrál i Evropskou ligu, navíc v jeho kádru byli tři Švédové, kteří rok na to byli mistři světa. To mluví za vše.
Co bylo vůbec všechno za země v oné Alpské lize? Byla tam Itálie, Rakousko a Slovinsko. Rakouské týmy ale té lize většinou dominovaly.
Takže se jedná o podobný model jako je teď EBEL liga? Je to podobné. Alpská liga totiž zkrachovala, na chvíli se rozpadla a tvůrci EBEL ligy se nechali předchozím modelem inspirovat.
Potkal jste se během vašich zahraničních angažmá s některými hráči, kteří teď hrávají na mistrovství světa? Byli takoví. Letos, co jsem se díval, tak v Itálii byl jeden hráč, Francie jich také pár měla, se kterými se znám.
Nepřemýšlel jste někdy, že byste si dal jiné občanství? To ne. V Itálii nám o tom sice říkali, protože ti Kanaďané to dělali, ale já nad tím nikdy nepřemýšlel. Sice možnost hrát za nároďák na mistrovství světa byla lákavá, ale to bych nikdy neudělal.
Sledoval jste během všech těchto vašich zahraničních angažmá i dění v Kometě? Sledoval. Nejenom Kometu, ale i celkové české dění.
Brněnští rodáci
#1 Tadeáš Galanský
#2 Ivo Crhák
#3 David Havíř
#4 Jiří Sedláček
#5 Adam Zbořil
#6 Tomáš Vincour
#7 Jan MIkel
Přesto zprávy z Brna jste měl ale z první ruky? Jelikož v té době ještě internet tolik neexistoval, tak to bylo hlavně z novin, nebo od rodičů či od kamarádů.
Takže jste asi věděl, že situace v Brně není příliš růžová? Věděl jsem to. S některými kluky jsem byl v kontaktu pořád.
Když jste se ale v roce 2006 vrátil, bylo už vidět, že hokej je zde na vzestupu? Bavil jsem se s panem Medlíkem a z jeho zapálení to vypadalo, že by zde hokej měl být na vzestupu. Jistota v tom nebyla, ale samotný přístup nového vedení naznačoval větší profesionalitu. Byla zde vize, která se pozvolna začala naplňovat. Na první zápas došlo 500 diváků, v půlce sezón jich chodilo 3000 a ke konci tak 5000.
Byl jste rád, že můžete být při tom? Určitě. Jako malý kluk jsem se každý den chodil dívat za Lužánky na hokej, takže to pro mě byla čest obléci si dres Komety, byť byl jen prvoligový.
Který ze čtyř roků, které jste strávil v Kometě, se vám nejvíce vryl do paměti? Asi hned ten první. Všechno se pomalinku zvedalo, bylo dobré pozorovat to budování. Navíc to bylo hned po všech těch mých cestováních, byl jsem rád, že jsem znovu zpět doma.
V průběhu vaší poslední sezóny v Brně jste se však nečekaně stěhoval do Olomouce. Byl to pro vás šok? Ani tak šok to nebyl, tušil jsem to v průběhu sezóny. Vztahy s trenérem v průběhu sezony nebyly příliš ideální, byla to spíš jen otázka času. Počítal jsem s tím, takový je hokejový život.
Bylo i kvůli tomu pro vás více speciální následné čtvrtfinále play-off, ve kterém Olomouc narazila na Kometu? Určitě, v té chvíli jsem chtěl Kometu prostě porazit. Bylo jasné, že nejsme favoriti, a že prohrajeme, se také dalo čekat. Ta vůle a ten chtíč to tomu trenérovi vrátit však byla dvojnásobná. Bohužel se nezdařilo.
Bylo pro vás překvapením, že se Kometa vrátila zpět do Extraligy nebo to k tomu směřovalo? Směřovalo to k tomu. Bylo vidět, že zde síla je, jak finanční, tak ze strany fanoušků. Nebylo to pro mě žádným překvapením. A jakou cestou se Brno do Extraligy dostalo, je úplně jedno. Důležité je, že tam jsou, a že kluci dokázali, že tam absolutně patří.
Poslední tři roky vaší hráčské kariéry jste strávil v Olomouci. Jaké to byly roky? Bylo to tam super. Sešla se nás tam dobrá parta kluků, šlapalo to i po stránce vedení.
Byla tam i spousta kluků z Brna, že? Ano, postupně se tam přesunovali. Byla to výhoda pro tu partu, že jsme se již znali.
O konci vaší hráčské kariéry rozhodlo zraněné koleno? Bylo jasné, že se moje kariéra chýlí ke konci. Už do té poslední sezóny jsem se nechal ukecat, velkou roli hrál i návrat Jirky Dopity zpět do Olomouce, chtěl jsem si s takovou hokejovou personou ještě zahrát. Na Vánoce však přišlo zranění s kolenem, které mi kariéru definitivně ukončilo.
Vy jste plnil v Olomouci roli kapitána i pro Jiřího Dopitu, který je majitel celého klubu. Nebyl to zvláštní pocit? Dělat mu kapitána nebyla příliš standardní situace. O klasickém vztahu hráč – kapitán se zde mluvit nemohlo. Přesto jsme to zvládali bravurně, Jirka se v kabině držel zpátky, málokdy někoho seřval nebo si bral slovo.

Osobní dotazník Jana Mikela:
První trenér: Pan Hudlík Přezdívka v kabině: Tonda v Olomouci, jinak Hans Oblíbené číslo dresu: 22 Oblíbený nápoj: Dr. Pepper, voda Oblíbené jídlo: Grilované maso, žebra Neoblíbený stadion: Bývalý stadion v Českých Budějovicích, Kadaň, Beroun Oblíbený stadion: Jihlava, Hradec Králové, Manchester Největší hokejový zážitek: Tréninkový kemp Anaheim Mighty Ducks s hráči Paulem Kariyou, Olegem Tverdovskym či Milošem Holaňem Oblíbená hudba: Rock, dance, Linkin Park Koníčky: Motorky, volejbal Rodinný stav: Ženatý Děti: Honzík a Natálka Životní motto: Když je člověk na dně, musí se sám zvednout a nevzdávat se.
Statistiky:
Sezóna Klub Z G A B TM 1993-94 HC Královopolská Brno (1.liga) 4 0 0 0 0 1994-95 Fresno Falcons (SuHL) 16 0 5 5 22 1995-96 Lagley Thunder (BCHL) - - - - - 1996-97 SG Cortina d´Ampezzo (ITA-2) 35 19 15 34 133 Rochester Mustangs (USHL,p-o) 3 1 1 2 17 1997-98 SG Cortina d´Ampezzo (ITA-1) 32 8 16 24 80 1998-99 SG Saima Milano (ITA-1) 21 5 3 8 88 1999-00 Ayr Scottish Eagles (GBR-1) 41 9 11 20 74 Ayr Scottish Eagles (GBR-1,p-o) 7 0 1 1 8 2000-01 Ayr Scottish Eagles (GBR-1) 48 10 17 27 60 Ayr Scottish Eagles (GBR-1,p-o) 5 1 1 2 2 2001-02 Dundee Texol Stars (GBR-2) 44 27 57 85 62 Dundee Texol Stars (GBR-2,p-o) 10 2 10 12 48 2002-03 Dundee Texol Stars (GBR-2) 31 10 21 31 70 Dundee Texol Stars (GBR-2,p-o) 8 1 8 9 8 2003-04 Brest Les Albatros (FRA-1) 26 4 22 26 123 Brest Les Albatros (FRA-1,p-o) 8 3 3 6 24 2004-05 HC Vsetín (E) 9 0 0 0 31 HC Kometa Brno (1.liga) 41 5 8 13 115 HC Kometa Brno (1.liga,p-o) 3 0 0 0 2 2005-06 Rouen EH (FRA-1) 25 2 19 21 54 Rouen EH (FRA-1,p-o) 9 0 3 3 14 2006-07 HC Kometa Brno (1.liga) 34 4 5 9 62 HC Kometa Brno (1.liga,p-o) 4 0 0 0 16 2007-08 HC Kometa Brno (1.liga) 40 7 9 16 68 HC Kometa Brno (1.liga,p-o) 13 1 2 3 34 2008-09 HC Kometa Brno (1.liga) 20 1 0 1 22 HC Olomouc (1.liga) 20 2 13 15 46 HC Olomouc (1.liga,p-o) 8 0 5 5 32 2009-10 HC Olomouc (1.liga) 44 3 17 20 76 HC Olomouc (1.liga,p-o) 10 2 1 3 8 2010-11 HC Olomouc (1.liga) 29 3 10 13 46 HC Olomouc (1.liga,p-o) 6 0 2 2 8 2011-12 HC Olomouc (1.liga) 29 2 7 9 28 Celkem v extralize 9 0 0 0 31 |
