Jak hodnotíte uplynou sezonu druhé třídy Komety? Z trenérského pohledu byla úspěšná. Do mančaftu se zapojila spousta mladých kluků, kteří si soutěž druhých tříd zopakují a budou přitom těžit ze zkušeností. Mimo celoročního mistrovství přípravek jsme se zúčastnili tří turnajů, z nich jsme jeden vyhráli a jednou jsme skončili třetí. To mě těší, protože jinak jsme se celou sezonu potkávali se stejnými týmy z jižní Moravy, zatímco na turnajích se utkáváme s mládežnickými týmy extraligových klubů. A mezi nimi jsme obstáli hodně dobře, většinu známých týmů, jako jsou Sparta, Slavia či Pardubice, jsme poráželi. To má hodnotu.
Druháci ještě hrají minihokej na menším hřišti. Co se jim dá za sezonu na tomto hřišti vštípit? Trochu vidím problém v tom, že se ve druhé třídě hraje hokej čtyři na čtyři. Myslím si, že by se mělo hrát tři na tři, aby u kluků zmizel alibismus. Takové to, že odehraje puk za svou brankou a pak se k tobě může dostat puk až za minutu. Nabádám kluky, aby podrželi puk, když mají možnost, zkusili kličku, když ji nemají, vymysleli přihrávku. Snažíme se o aktivní pojetí hry. Snažíme se jim vštípit, aby se nebáli, aby byli tvořiví a kreativní.
Existuje názor, že v nejnižších kategoriích by se nemělo tolik usilovat o dobrý výsledek, jako o růst hráčů. Co jste klukům určoval za motivační prvek? V naší soutěži by určitě výsledek neměl být prioritní. Proto jsme zkoušeli zapojit spoustu mladších hráčů do B týmu. Jako jeden z mála klubů máme dva týmy, tedy dvě družstva po dvanácti hráčích. Zkusili jsme i mladé gólmany. Člověk se nedívá na to, zda je někdy třeba dvouciferný výsledek. Díváme se na to, jak se kluci k zápasu staví, už třeba na rozcvičce, nebo v kabině. Sledujeme samozřejmě také, jak se chovají na ledě. U těch medailových turnajů už je motivace jasná. Tam jsou medaile, poháry, nebo kluci dostávají různé odměny jako hokejky a podobně. Tam už se jezdí i za výsledky. Když tým jede dvě stě kilometrů od Brna, tak nejede prohrát. Chceme také zanechat dobrý dojem a ukázat, že se v Kometě dobře pracuje. Druháci jsou jinak ještě děti, tak se musí vymyslet i nějaká drobná motivace typu Kofoly po vítězném zápase. To k tomu také patří.
Snažíte se v sezoně i o nějaké teambuildingové akce na tužení kolektivu? Jednou za čas třeba vidím, že jsou kluci v tréninku takoví apatičtí. Je to jako u dospělých, akorát se to třeba trochu jinak projevuje. Je vidět, že kluky už ten stereotyp v sezoně unavuje. Tak se snažíme to občas zpestřit nějakou akcí. Nedávno jsme byli na bowlingu, nyní se chystáme společně vyjet někam za Brno. Různých akcí jsme měli spoustu. Jednak to tuží kolektiv, jednak mají kluci trochu jiný druh pohybu a také si zpestří trénink změnou prostředí.
Stává se ještě u druháků, že kluci často brečí, když je něco bolí, nebo se zraní? Od začátku, co mám tento mančaft, jsou kluci pohromadě, což považuji za velkou výhodu. A snažím se, aby kluci právě nebyli uplakaní, aby byli tvrdí nejenom k soupeři, ale hlavně k sobě. Žádné vážné zranění naštěstí žádný z nich neutrpěl. A pokud se jedná o nějaká drobnější zranění, tak v uvozovkách vždycky trvám na tom, aby hráč zápas dohrál.
Je nějaký moment z minulé sezony, na který budete nejvíce vzpomínat? Hodně v paměti mám poslední turnaj ve Světlé nad Sázavou, kdy jsme o finále přišli v nájezdech. V mistrovské soutěži druháků se přitom nájezdy nejezdí vůbec. A já jako trenér jsem to zažil také poprvé. Byl to hrozně vyrovnaný zápas, soupeřem byly Pardubice. Tu těsnou prohru pak v kabině všichni obrečeli. To byl asi nejsilnější moment sezony.
Na závěr turnaj ve Světlé nad Sázavou
Začátkem dubna se druháci Komety vydali na Bunnies cup do Světlé nad Sázavou. V silné konkurenci reprezentovali Brno na výbornou. „Dvoudenní turnaj kluci zvládli fantasticky a od soupeřů jsme sklidili pochvalu jako nejhokejovější tým. Navíc jsme jako vždy do družstva zapracovali několik mladších kluků a nakonec jsme o finále přišli až zmiňovanou prohrou na nájezdy,“ vzpomíná Martin Sedláček na turnaj, ve kterém skončila Kometa na třetím místě v konkurenci týmů jako jsou Sparta, Slavie, Pardubice nebo slovenský Slovan Bratislava.
Fotbálek pro utužení kolektivu
Několikrát za sezónu se hráči společně sešli i mimo tréninková střediska Komety nebo ledovou plochu. Tak jako na začátku května v Lelekovicích, kde se utkali se stejně starými fotbalisty místního AC Lelekovice. Hokejisté uválčili remízu 8:8. „Na to, že fotbal nehrají příliš často, obstáli velmi dobře. Ukázali hlavně velkou bojovnost, hodně mě překvapili,“ vrací se Martin Sedláček k zápasu, ve kterém si kluci tým poskládali úplně sami.